Milý Herode, DĚJINY NEPATŘÍ TOBĚ

Jak tě můžeme takhle oslovit, když si vzpomeneme, jak jsi nařídil masakr neviňátek?

z knihy Otevřené dopisy , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Milý Herode, DĚJINY NEPATŘÍ TOBĚ

potřebuji odvahu, abych ti řekl: "milý". Jak tě můžeme takhle oslovit, když si vzpomeneme, jak jsi nařídil masakr neviňátek? Nuže, ten Ježíšek, kterého jsi chtěl usmrtit, mě naučil tě milovat, neoplácet násilí násilím.

Ovšem, že jsi spíš nesympatický, hlavně dětem ... A když pomyslíme, že ono povraždění "neviňátek" bylo nejméně kruté ze všech, kterých ses dopustil ...!

Nebyl jsi sympatický ani svým lidem. Makrobius, historik tvé doby, vypravuje, že když se císař Augustus, který si tě přece cenil, dověděl o masakru nevinných dětí, reagoval na to touto větou: "U Herodova dvora je lepší být vepřem než synem." Napadá mě tato věta, protože vrhá světlo na celou tvou zločinnost.

Proč ses obořil na nevinné děti? Jaký strach tě nutkal, abys je zlikvidoval? Tolik ses bál krále, o kterém ti důvěřivě hovořili mudrci? Myslel jsi snad, že tě svrhne, že tě připraví o moc, čest a slávu? Posedla tě myšlenka, že bys mohl být v dějinách zapomenut, být zas někým bezvýznamným? Domníval ses, že jako král a vladař můžeš ovládat a řídit i dějiny, manipulovat jimi, manipulovat událostmi božskými i lidskými?

Víš, v čem byla tvá chyba, milý Herode? Nepočítal jsi s Božími plány, proto ses nikdy nedověděl, že to maličké dítko nebylo tvými vojáky usmrceno. Chtěl jsi vzdorovat Bohu, ale nepodařilo se ti to. Jeden žalm prohlašuje s ohledem na všechny, kdo se opovažují počínat si jako ty: "Pozdvihují se pozemští králové proti Hospodinu a jeho Pomazanému ... Směje se ten, který na nebesích trůní, jsou Pánu k smíchu."

Nad dějinami, milý a ubohý Herode, vládne přes všechno úsilí a plány člověka jenom Bůh. Přes tvou zlobu uskutečnil v Ježíšovi svůj plán lásky k lidstvu.

Mnozí se ptají, jak Bůh, Pán dějin, mohl ti dovolit spáchat takový masakr nevinných dětí. Nuže, i když je to pro nás lidi tajemné a nepochopitelné, Bůh předjal kříž, na kterém se měl naplnit jeho plán spásy. Masakr nevinných dětí je jedním z křížů, které se nalézají vedle kříže Kristova, protože právě nevinní vykupují dějiny spolu s Kristem.

Milý Herode, kdo tvrdí, že jsi anachronická postava, velmi se mýlí. Často na tebe myslím, na smysl tvého života, a pokaždé tě shledávám strašlivě a neuvěřitelně aktuálním. Dnes se ti bohužel mnozí z nás, malí i velcí, mocní i bídní, podobají. Chceme být stůj co stůj jako Bůh, myslíme si, že řídíme dějiny, že rozhodujeme o osudu a životě mnoha chudých, že ovládáme druhé a svět, jen proto, že jsme vědeckými a technickými odborníky, nebo že jsme mocní, nebo ... Jak jsme ve své pýše hloupí!

Jsme "Herody", když nejsme s to slyšet druhého a respektovat jeho svobodu, když mu chceme mermomocí vnucovat své představy; když jako rodiče nutíme své děti, aby víc dbali na naše přání než na jedinečný plán, který už pro ně určil Bůh; když si myslíme, že jsme vyšší než druzí a zapomínáme, že všichni jsou důležití, že všichni mají smysl v dějinách, vidíme-li je Božíma očima.

Kromě toho jsme pokrytci, když se domníváme, že k masakru neviňátek došlo jen jednou a že ho provedl jen král. Ke kolika masakrům dochází spoluvinou naší lhostejnosti dnes? Kolik chlapců a děvčat umírá ve válčících zemích, na každém rohu ulice, když byli uprostřed svých her roztrháni granáty nebo zastřeleni zákeřníky! Kolik dětí vypadá jako mrtvoly, protože jsou obětmi hladu a bídy nebo nespravedlností zaviněných rozdílem mezi Jihem a Severem, mezi nadbytkem bohatých zemí a nouzí zemí chudých! A co říci o masakrech u nás doma? Zpronevěřování veřejných peněz ze strany politiků a ničemných správců, jejichž kapsy se plní na úkor kapes poctivých pracovníků, zoufalých nezaměstnaných a rozčarovaných vystěhovalců? Co říci o jistých masakrech, kterých se dopouštějí i křesťané ke škodě opovrhovaných chudých, když plýtvají penězi na slavnosti, na milionové závody ohňostrojů, na přepychově vyzdobené kostely, které nemají nic společného s chudobou a prostotou betlémského chléva?

Před tímto vylíčeným scénářem, milý Herode, mě ve svědomí trápí otázka: Proč celá tato špatnost? Přišel snad Kristus nadarmo? Ne, Bůh se chce ujmout člověka, protože ho miluje a chce ho spasit, ale člověk to ve své svobodě odmítá.

Poslyš, co napsal velký básník Salvatore Quasimodo o Vánocích:

"Vánoce. Dívám se na vyřezávané jesle,
když právě dorazili pastýři
do chudého betlémského chléva.
I králové-mudrci v dlouhých hávech
zdraví mocného Krále světa.
Pokoj v zobrazení a mlčení
dřevěných postav; hle, starci
z vesnice a hvězda, která svítí,
a oslík modré barvy.
Pokoj je v Kristově srdci navěky;
ale není pokoj v srdci člověka.
Také vedle Krista, a je to už dvacet století,
se bratr sápe na bratra.
Ale je tu někdo, kdo slyší pláč dítěte
a kdo pak zemře na kříži mezi dvěma lotry."