Sekce: Knihovna

Benedikt Groeschel

Lék na žal a zklamání je milosrdná láska

z knihy Co dělat, když život ztrácí smysl , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Lék, který účinkuje vždycky

Z naší lidské zkušenosti víme, že existuje jen velmi málo léků, které vždycky zaberou. Prožíváme-li velké zklamání a žal, je jeden lék, který má spolehlivý účinek, pokud se podává opatrně a důsledně: Vyjít ze sebe a pomoci druhému. Kdysi dávno jsem se naučil nazpaměť tuto větu: "Zachraň něčí duši, a ona zachrání tvoji." Myslím, že princip sebezáchovy obsažený v tomto výroku se velmi dobře shoduje s výzvou našeho Pána: " Miluj svého bližního jako sebe." Skutky milosrdenství jsou jako časté dávky léků na nemocné srdce.

Když přijdeme o své drahé nebo když neúspěch pronásleduje naše úsilí, snadno se stáhneme do jeskyně sebelítosti, kde si lížeme rány. "Proč bychom mysleli na někoho druhého? Na nás nemyslí nikdo. Nikdo mě nemá rád, a tak se budu mít rád sám. Po ostatním mi nic není."

Takový postoj sice láká, když je člověk hluboce zraněn, ale vůbec nepomůže. Protiřečí příkladu i slovům Krista. Evangelní poselství říká, že Bůh nás miloval, ač my jsme ho nemilovali. Kristus položil za své přátele život, i když věděl, že ho opustí. Jeho proroctví o umučení a o jeho významu pro spásu světa- "A já, až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny k sobě" - mluví o jeho bezvýhradném milosrdenství hořícím uprostřed stravující temnoty. Jeho modlitba na kříži za odpuštění - "Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí" - je vrcholným vyjádřením toho, o čem mluvím: lék na žal a zklamání je milosrdná láska.

Můžete být přesvědčeni (a možná správně), že vaše rána ze ztráty milovaného člověka se nikdy nezacelí. Nebo se potýkáte s odpuštěním křivdy a víte, že ji nikdy nebudete schopni odpustit. Kristův příklad vás může vyvést ze sebe. Působivě zní nádherná rada svatého Jana od Kříže: "Tam, kde není láska, zasévej lásku, a sklidíš lásku."

Prvním krokem ve chvíli rozrušení má být návrat k vlastním povinnostem - péče o ty, které máte na starosti. Někdy to děláme se značnou neochotou. Deprese se nám lepí na paty, takže se doslova vlečeme. Jakýsi hlas uvnitř, hlas zraněného já, křičí: "Všichni mi dejte pokoj, nechte mi můj žal a vztek." Neposlouchejte ten hlas!

Další krok je vnímat potřeby těch, kdo jsou také nešťastní a smutní. Jde-li o smrt v rodině, je dobře, když se postaráme o ostatní, když zajistíme všechno potřebné. Přišel jsem na to, že když jsem sám prožíval velké osobní rozrušení, vždycky se našel někdo, kdo na tom byl ještě hůř než já, kdo byl osamělý, opuštěný, nemocný, umírající. Odolal jsem nutkání starat se sám o sebe a snažil jsem se být pro toho druhého. Asi jsem mu ani příliš nepomohl a udělal jsem víc pro sebe než pro něho, ale on byl vděčný, nebo aspoň moji ochotu přijal.

Štědrost, milosrdenství, laskavost, zájem o druhé, ba i trpělivost, to jsou způsoby, jak naplnit Ježíšovu radu milovat svého bližního jako sebe samého a být milosrdný stejně jako je milosrdný Bůh. V těžkých chvílích máme slabé nervy a musíme se někoho přidržet. Také bychom měli být ochotní se omluvit - je to velký skutek milosrdné lásky a zájmu o druhé, a my na něj tolik zapomínáme. Jak je ušlechtilé, když někdo sám obtížen ještě nese břemeno druhých! Nic neosloví víc než soucit a milosrdenství těch, kdo druhým odpouštějí, ač sami žádnou útěchu a milosrdenství nedostávají.

Překvapivý příklad

S koncem této knihy musím myslet na velký příklad svého přítele kardinála Terence Cookea, který téměř celé desetiletí tiše zápasil s rakovinou. Mám v paměti celý kaleidoskop scén jak stojí v dešti, aby se po mši pozdravil s lidmi, a je to jen týden, co se dozvěděl svou diagnózu (nám neznámou), jak projevuje trpělivý zájem o své kritiky, vnímám jeho milosrdné odpuštění nepřátelům, jeho oproštěnost od touhy se ospravedlnit, jeho neustálý zájem o blaho těch, kdo jsou v potížích. Jeho poslední období života mohlo být o polovinu delší a v posledních měsících se jeho stav mohl jen pozvolna zhoršovat, ale on bez ustání usiloval o dobro církve a všech, kdo žili v okruhu jeho vlivu.

V několika posledních týdnech života si rozdělil čas mezi dlouhé chvíle modlitby a psaní dopisů na závažná témata jako pokoj v životě a ve světě. Dokonce napsal utěšující list bostonské církvi k úmrtí kardinála Madeirose.Tento velmi vnímavý muž uměl zcela zapomínat na sebe. Jeho jemnost se neprojevovala v nářcích, ale ve schopnosti vnímat, jak se cítí druzí. Uměl předjímat jejich potřeby a snažil se vyhnout tomu, co by je mohlo urazit. Zřídka mluvil o svých zármutcích a křivdách, ale rychle a dovedně obracel pozornost k potřebám druhých.

Vzpomínám si na svoji poslední návštěvu u něho, když umíral ve své rezidenci. Bylo to velmi vřelé a radostné setkání. Lehce pustil z mysli své současné utrpení i křivdy z minulosti. Druhý den jsem šel do nemocnice na operaci srdce a on požádal svou sestru a blízkého přítele, kněze, aby mě určitě navštívili a přinesli mi dárek. V tu dobu byl už sám blízko smrti. Po celý život se snažil žít podle blahoslavenství, zvlášť podle blahoslavenství milosrdné lásky: "Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství."

Životní příklad Terence Cooka, stejně jako příklady mnoha dalších Božích služebníků, dosvědčuje fakt, že milosrdná láska je nejlepší lék. Je to lék duše. Milosrdná láska nejen všechno překoná, ale také všechno uzdraví. Kdo je ochoten si to vyzkoušet, byť s váháním a bez nadšení, ten zakusí její trvalé a blahodárné účinky.

Jiný velký biskup stál tváří v tvář smrti dvakrát: jednou ho srazil nepřátelský kamion, a on zůstal ležet u silnice, jindy byl zraněn kulkou atentátníka. Napsal o smyslu milosrdné lásky.

Papež Jan Pavel píše ve svém listu O Božím milosrdenství (Dives in misericordia): "Ježíš Kristus učil, že člověk nejen přijímá a zakouší milosrdenství od Boha, ale je povinen také sám prokazovat milosrdenství druhým... Jestliže všechna blahoslavenství z horského kázání ukazují cestu obrácení, změny života, blahoslavenství milosrdných je v tomto ohledu zvlášť výmluvné. Člověk má totiž přístup k milosrdné lásce Boha, k jeho milosrdenství, do té míry, do jaké se sám vnitřně proměňuje v duchu podobné lásky k bližnímu."

Ať se stane cokoli, věříme, že Bůh dá i ze zlého vzejít dobru

Neznamená to, že všechno dopadne, jak chceme, a že všechno půjde hladce. Důvěra v Boha neznamená, že Bůh v nás obnoví onen klamný pocit jistoty, který jsme měli předtím. Znamená to, že ať se stane cokoli, věříme, že Bůh je s námi a že pokud se ho budeme držet, i ze zlého dá vzejít dobru, ba i z toho zla, které dopustil. Musím se rozhodnout už teď, že i v nejtemnější hodině života budu věřit, že Bůh je se mnou. A já věřím, že bude s vámi a se všemi, kteří se k němu obracejí, i s těmi, kteří ho neznají natolik, aby se k němu obrátili. Tento život se vším dobrým i zlým rychle míjí, ale Bůh trvá navěky. Nakonec dobří i zlí přejdou přes uzoučký práh fyzické smrti. Projdou za závoj tělesné podoby a budou stát před Bohem, kde každý musí vydat počet ze svých skutků a spolehnout se na Boží milosrdenství.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• Mladá žena tiše plakala v bezútěšném žalu
• Proč to Bůh dopustil? Na tuto otázku nemáme odpověď
• Svět ´happy-endu´
• Pokud odmítneme iluzi, jsme připraveni čelit těžkostem
• Je normální, že každý nějak trpí
• Životní zkoušky nestačí jen přežít
• I v nejhorších chvílích je Pán života se mnou
• Jak ve smutku, tak v radosti
• Ztráta přátel - nejtrpčí životní zkušenost
• Sdílnost přátelství posílí
• Odloučením a zklamáním od milovaných prošel i Boží Syn
• Modlitby a myšlenky pro temné chvíle