Děti nejsou záplaty na vztah

Na cestě ke šťastnému manželství

z knihy Manželství - soubor různých textů

... Mnohdy se stává, že manželé o svůj vzájemný vztah s příchodem dětí přestávají pečovat. Omlouvají to nedostatkem času a tím, že všechnu péči věnují svým dětem.

"Není to normální a navíc je to nebezpečné," varuje pan Vácha, otec tří dětí. "Vztah k dětem nesmí nahrazovat vztah k partnerovi. Děti chápané jako pojistka ve vztahu manželů jsou jako šití nových záplat na staré šaty." Nějakou dobu to prý může fungovat, ale časem záplata odpadne a díra bude ještě větší. "A vůbec - zdravý vztah k dětem, bez opičí rodičovské lásky, je výsledkem dobrého vztahu mezi manželi, " uzavírá.

Problém dnešní krize manželství či jeho odmítání jako přežitku vidí mimo jiné právě v tom, že děti získávají informace o rodičích hlavně z rodinných hádek, kde hrají hlavní roli záporné emoce. Autorita rodičů je u nich otřesena a samy nevidí důvod, proč by měly jít v jejich stopách.

Otázka budoucího šťastného manželství je tedy ve hře mnohem dřív než v obřadní síni. "Pokud mladý člověk žije v harmonicky vedené rodině, je vychováván k správnému vztahu k Bohu a lidem, váží si své víry a sebe sama, není potřeba speciální výuky k manželskému životu. Tím samozřejmě nemám nic proti poučením snoubenců nebo předmanželským poradnám. Chci tím jen podtrhnout, že dobrý start do manželství začíná už od narození dítěte," tvrdí pan Vácha. A jak se sám řídil touto zásadou ve výchově svých dětí? "Vedl jsem je nejen k tomu, aby dokázali naslouchat Božímu hlasu a měli kladný vztah k lidem, ale také aby věděli, že je v životě čekají i prohry a že v jejich chování musí existovat mantinely, zábradlí a dopravní značky - to proto, aby někdy příliš neotravovali druhé i sebe. ...

Převzato s laskavým svolením z Katolického týdeníku
Z článku Renáty Holčákové a Jana Paulase: "Na cestě ke šťastnému manželství"

Může vést rodičovství k zanedbávání vztahu?

Pro mladé páry je rodičovství novou životní zkušeností a je fakt, že při něm trochu zapomenou na sebe, na svůj vztah, a vidí jen dítě. Takže si záhy přestávají klást otázky zaměřené primárně na manželství a zaměřují se na výchovu dětí. Je třeba zdůrazňovat to, co říká prof. Matějček, že dítě se nejvíc vychovává tím, že odhlíží jak se chovají, co říkají, jak jednají v určitých chvílích ti nejbližší. A děti odezírají samozřejmě i to, jak se rodiče chovají jako manželé. Jak se chová muž k ženě a naopak, jak spolu prožívají volné chvíle, a podobně. Proto je k dobré výchově dítěte nezbytné budovat kvalitní manželský vztah.

Co když rodičovství funguje, manželství však ne?

... Když se objeví závažné problémy, je důležité, aby manželé neměli tendenci se uzavřít. Je pravda, že problémové páry mnohdy ani takovou tendenci nemají - vydávají určité signály, kterými prosí o pomoc a o radu. Ale jsou to signály, na které se dá dost těžko odpovědět přímo, protože nejsou dostatečně přímé, otevřené. Takže je důležité, aby našli v okolí někoho, kdo si s nimi sedne, kdo na ně bude mít čas. Zase hraje významnou roli společenství. V dnešní době nemá izolovaná rodina šanci na přežití. Jsou problémy, které se nevyřeší, které je třeba nést, třeba až do konce života. Ve společenství získají manželé nadhled. Zjistí, že jsou v jejich vztahu i pozitivní momenty, že některé problémy řeší i jiné páry, že je lepší vztah budovat z jiné strany, než se snažit násilně přenést přes kritický moment.

Z rozhovoru Jany Petlachové s ing. Vítem Janků, vedoucím Centra pro rodinu a sociální péči v Brně
Převzato s laskavým svolením z Katolického týdeníku