Sekce: Knihovna

Andělé a hevery

Bylo to 6. února, kolem čtvrt na devět. Jela jsem na nákupy Peugeotem 205-combi. Na křižovatce jsem zjistila, že nevidím dál než na pár metrů – byla strašná mlha!

z knihy Krásný žebrák , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Bylo to 6. února, kolem čtvrt na devět. Bydlela jsem tehdy v Ouage, nedaleko Dijonu. Jela jsem na nákupy Peugeotem 205-combi. Na křižovatce jsem zjistila, že nevidím dál než na pár metrů – byla strašná mlha! Rozsvítím světla, rozhlédnu se napravo, nalevo. Jsem nervózní z té mléčné kaše a ještě jednou se podívám doleva a doprava, znovu doprava a vyjedu. Najednou slyším prudké skřípění brzd a vidím nalevo auto řítící se přímo na mě. „Proč jsem se znovu nepodívala doleva?“ napadne mě ve zlomku vteřiny. Prásk. Cítím, jak se plech deformuje, ale zdá se, že konstrukce auta je v pořádku a všechny moje končetiny také.

Vystoupím z auta a vidím mladou řidičku druhého vozu. Bohu díky je v pořádku. Hned ji ujistím, že zavinění je na mé straně a odstavíme auta stranou vozovky.

Té dívce je tak osmnáct devatenáct, je v šoku, vyděšená a neustále opakuje: „Máma mě už nikdy nenechá řídit! Jak jí to vysvětlím?!“

„Poslyš, je to moje chyba, vysvětlím jí to.“

Zavolám její mamince, která mě požádá, abychom sepsali oznámení o nehodě u nich doma. „S radostí, jen je třeba vyměnit kolo“ („Hm… hm... takže jak že se to dělá s tím heverem?“ běží mi hlavou). Otevřu kufr a vytáhnu hever. Ale jen co se sehnu ke kolu, zastaví u nás modrý Citroen. Zvednu se a vidím, že vystupuje pán kolem šedesátky. Je středně vysoký, má knírek a ptá se, co se přihodilo. Vysvětlím mu to, načež mi vezme z ruky hever a vymění kolo. Nic neříká, prostě jedná. Dívka je pořád v takovém šoku, že se věnuji jí a nemám čas s ním mluvit, ale všímám si, s jakou zručností pracuje. V rekordním čase skončí a odjede.

K mému překvapení ovšem Citroen nepokračuje svou cestou, ale vrací se, odkud přijel. Obrátím se na tu slečnu:

„To je ale zvláštní, ten pán nic neřekl!“

„To je pravda.“

Později během dne nad tím ještě přemýšlím a zarazí mě s jakou lehkostí, samozřejmostí a elegancí se tento muž ne už nejmladší pohyboval, jak se sehnul k heveru s téměř rovnými zády, jistota jeho gest… Jako by jeho zručnost cosi naznačovala… A proč se vrátil stejnou cestou? Přišel kvůli mně či kvůli nám? Nevím, kdo byl ten člověk, který se objevil s takovou prozřetelností a skromností, ani odkud přišel. Ale ráda si představuji, že to třeba byl anděl.

Andělé jsou dneska v módě. Jsou ve filmech, v knihách… Věříte na ně? V krédu vyznáváme, že Bůh je Stvořitelem všeho viditelného i neviditelného – a mezi neviditelné patří také andělé.

Dlouho jsem tomu vůbec nevěnovala pozornost. Ale jako studentka jsem hodně jezdila autostopem a vždycky, když se mě lidé ptali, jestli nemám strach, odpovídala jsem: „Mám anděla strážného.“ Říkala jsem to jen tak, ale dnes s odstupem vidím, že nade mnou můj anděl strážný opravdu bděl.

Je vlastně dost divné, že jsem si dokázala nevšimnout andělů v Bibli, když si uvědomím, kde všude se vyskytují. Zahradu Eden hlídají cherubíni (Gn 3,23), Jákob vidí anděly ve snu, v Tobiášově příběhu je hlavní postavou archanděl Rafael, anděl oznamuje narození Samsona… V Novém Zákoně oznamuje archanděl Gabriel Marii, že bude matkou Spasitele, andělé zvěstují pastýřům Ježíšovo narození, andělé obsluhují Krista na poušti, anděl Ho utěšuje v Gethsemanské zahradě, andělé oznamují ženám Vzkříšení...

Jsou prostě všudypřítomní! Jednou jsem pozorně četla texty Zvěstování a všimla si, že o Zachariášovi se píše, že se ulekl při pohledu na anděla (Lk 1, 12), zatímco o Panně Marii, že se ulekla nad jeho slovy (Lk 1, 29). Maria se nelekla anděla, lekla se andělových slov. Možná byla zvyklá vídat anděly? To by pro tu, která je Neposkvrněným početím, nebylo nijak překvapivé...

Andělé skutečně existují. Při každém slavení Eucharistie jsou kolem oltáře, náš anděl strážný nás neztrácí z očí. Někteří lidé mu dají jméno a povídají si s ním, prosí ho o pomoc, děkují mu nebo mu dávají různé malé úkoly – postarat se o tu nebo onu kamarádku/kamaráda apod.

Zdá se mi, že by našeho anděla strážného možná víc potěšilo, kdybychom se obraceli k Bohu. Andělé jsou sluhové Boží, slouží mu, chválí ho a uctívají. A my? Komu sloužíme my?

Vždyť svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě střežili na všech tvých cestách. (Žl 90,11)