Sekce: Knihovna

Michal Němeček

3. den: Tajemství Nejsvětější Trojice

z knihy Svatodušní novéna

 Body k modlitbě 

Chceme-li porozumět událostem Velikonoc a významu daru Ducha svatého, pak je zásadní, abychom alespoň trochu nahlédli do tajemství vnitřního života samotného Boha. Jakkoli to může znít jako nemožné, Bůh nám dal možnost jeho vnitřní život poznat. Právě toho se totiž dar Ducha týká!

 

Můžeme postupovat podle těchto kroků:

1. Přečtěme si nejprve text Písma Jan 14,8-23.

2. Procházejme text znovu, ale pomalu a označme místa, která nás oslovují.

3. Ptejme se, jak vypadá vnitřní hluboká jednota v Bohu.

4. Projděme verše ještě jednou, tentokrát s pomocí poznámek, a u toho, co se nás dotýká, zůstaňme.

5. Nyní zkusme opustit text a pokusme se nechat na sebe tiše působit to, o čem jsme přemýšleli.

6. Můžeme i připojit prosby. Zakončeme modlitbou Otče náš.

 

Tipy, jak se soustředit a využít připravené rozjímání

 

 1. Přečtěme si text Písma Jan 14,8-23.

⁸Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!“ ⁹Ježíš mu odpověděl: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce? ¹⁰Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky. ¹¹Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte aspoň pro ty skutky! ¹²Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci. ¹³A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu. ¹⁴Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním. ¹⁵Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání; ¹⁶a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky – ¹⁷Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude. ¹⁸Nezanechám vás osiřelé, přijdu k vám. ¹⁹Ještě malou chvíli a svět mne už neuzří, vy však mě uzříte, poněvadž já jsem živ a také vy budete živi. ²⁰V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás. ²¹Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám mu to poznat.“ ²²Řekl mu Juda, ne ten Iškariotský: „Pane, jak to, že se chceš dát poznat nám, ale ne světu?“ ²³Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“

 

2. Procházejme text znovu, ale pomalu a označme místa, která nás oslovují.

 

3. Ptejme se, jak vypadá vnitřní hluboká jednota v Bohu.    

 

 

Bůh žije v hlubokém vnitřním pokoji, sebedarování, lásce. Jak obtížně se dá jeho tajemství vyjádřit obrazem! Ale umíme to vyjádřit negativně: jak to není. A právě v tom lze objevit skutečnost.

 

4. Projděme verše ještě jednou, tentokrát s pomocí poznámek, a u toho, co se nás dotýká, zůstaňme. 

 

Jednotlivé verše Jan 14,8-23	Komentář k veršům
8 Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!“	Ocitli jsme se u poslední večeře. Apoštolové stále nerozumí, co znamená, že Ježíš odejde, a kam odchází... Filip má částečně pravdu, když říká: „Ukaž nám Otce a budeme šťastní!“ Ale tady jde o mnohem více než jen o zahlédnutí Otce! Nejen být chvilku šťastní. Ale žít s Bohem stále! Být s ním v jednom společenství.
9 Ježíš mu odpověděl: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce?	Co to Ježíš říká? On je totožný s Otcem? Ne. Ale mluví o absolutní jednotě. Zahlédnout Krista, třeba v eucharistii, znamená zahlédnout i Otce. Jejich niterné sjednocení je absolutní na rovině přirozenosti. Jediné, co zůstává vždy jedinečné, je osoba. Otec je navěky Otcem a Syn Synem.
10 Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky.	Ježíš je v Otci. Zde začíná mluvit o velikém tajemství Boha. On je v Otci... Otec mluví skrze Krista, Otec v něm přebývá...
11 Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte aspoň pro ty skutky!	Ježíš i nás touží přesvědčit, abychom nalezli odvahu uvěřit tomuto tajemství Božího vnitřního života.
12 Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci.	To není pozvání k nějakým kouskům hodným cirkusu. To je pozvání k napojení se na život samotného Boha! A tato možnost se otevře právě tím, jak Kristus spojí člověka s Bohem – poslušností kříže.
13 A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu.	Ano, nejde o „kejkle“, ale o vazbu na Otce skrze Syna. Prosba je přeci vyjádřením vztahu závislosti. My jsme závislí na Bohu. Ale nejde o závislost ve smyslu otroctví. Tím by se Bůh neoslavil. Ponižovat druhé potřebují ti, kteří sami nemají dostatečné vědomí vlastní hodnoty. On se oslaví tím, že člověka přivede v jeho plné svobodě ke vztahu.
14 Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním.	...ve jménu... To znamená, v jakém duchu prosíme. Jako bychom dostali klíč, kterým se vztah otevírá. A On na tento vztah odpovídá.
15 Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání;	Milovat Boha. Přikázání jsou výrazem konání dobra (Ef 2,10; 1 Jan 5,2-4). Nejde o normy, Ježíšovo největší přikázání je přeci milovat...
16 a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky –	Přímluvce (řecky Parakletos, lze přeložit také jako utěšitel, posilující či povzbuditel) je Ježíšův dar tomu, kdo Boha miluje. On neodejde...
17 – Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude.	Slovo „duch“ vystihuje jeho podstatu. Není jako člověk formovaný hmotou a jejími hranicemi. Tento Utěšitel se projevuje uvnitř nás samotných. Proto ho „svět“ nevidí a nezná. Ten, kdo není ochoten vstoupit pod povrch pouze viditelného (fyzikálního), se s Duchem nepotká.
18 Nezanechám vás osiřelé, přijdu k vám.	Tento příslib stále platí!
19 Ještě malou chvíli a svět mne už neuzří, vy však mě uzříte, poněvadž já jsem živ a také vy budete živi.	Uvidíme ho? Tady je narážka na slavení uprostřed společenství. Tam bude Kristus „viditelně“.
20 V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás.	A nyní se vraťme k tajemství Trojice. Otec je v Kristu a Kristus v Otci. Ale také my se skrze Ducha svatého smíme účastnit tohoto tajemství.
21 Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám mu to poznat.“	Vztah Otce a Syna je tak absolutní, sebedarující, z lásky se navzájem vydávající, že tento vztah je samotná Boží osoba, totiž právě zmíněný Duch. On vyjadřuje sebedarující lásku mezi Otcem a Synem. Proto Kristus mluví o lásce, proto k nám přijde Otec, když budeme milovat. Milovat Boha je možné jen v síle Ducha!
22 Řekl mu Juda, ne ten Iškariotský: „Pane, jak to, že se chceš dát poznat nám, ale ne světu?“	Někdy Bohu vyčítáme, že není dost milující, laskavý... a to zvláště k lidem nevěřícím, mezi nimiž máme přátele. Bůh nepotřebuje někoho vyloučit. Problém je jiný: ten, kdo Boha nepřijal, není schopen ho ani poznat. Toto je jiné poznání než intelektem či pocity. Jde o vstup do nitra Božího tajemství... Nechme se do tohoto tajemství pozvat a prosme o dar víry pro naše nevěřící přátele...
23 Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“	Ale i naopak. Otec a Syn touží přebývat v našem nitru! Bůh tu nestojí jako všemocný despota, ale jako milující, který se touží „skrýt“ u milovaného. Tím jsme právě nyní my!

 

5. Nyní zkusme opustit text a pokusme se nechat na sebe tiše působit to, o čem jsme přemýšleli.          

 

6. Můžeme i připojit prosby. Zakončeme modlitbou Otče náš.

Prosme o odvahu uvěřit, že Bůh nás pozval do tajemství svého vnitřního života.          

Prosme o odvahu odevzdat Bohu své starosti, svůj život.

Prosme za ty, kteří mluví o Bohu, ale jeho podobu zkreslují a deformují úzkostí, strachem, lidskou malostí.

Prosme za ty, kteří nemají odvahu vstoupit na rovinu ducha a pohybují se jen po rovině materiálního světa.

Ale prosme i za ty, kteří zaměnili rovinu ducha za svět pocitů a emocí a Boha neumí přes chybějící pocity zahlédnout.

Pozvěme Boha do svého vlastního života.

Otče náš...

---

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• Tipy, jak se soustředit a využít připravené rozjímání
• 1. den: Ježíš nám touží dát svého Ducha
• 2. den: Duch posiluje vnitřního člověka Ef 3,14-19
• 4. den: Duch proti tělu a tělo proti Duchu
• 5. den Církev
• 6. den: Bůh a bolest
• 7. den: Ovoce Ducha
• 8. den: Charisma
• 9. den: Biřmování – Duch volá: „Přijď!“ (Zj 22,17)