Když už nevíš kudy dál, leť poslepu jako pilot v mlze
a svěř se vedení toho druhého: neviditelného. (Phil Bosmans)
Po celý život jsem zakoušel
Ježíšovu přítomnost
"Nevěřím v Boha některých teologů, kteří o něm mluví abstraktně a často nesrozumitelně. Já věřím v Boha, který je mi neustále nablízku, přítomen se svou nezměrnou láskou. Prožíval jsem na své cestě životem stále jeho přítomnost a přispění. Cítil jsem se vždy zcela v Božích rukou. Bůh je pevnou půdou pod mýma nohama. Na vlastní kůži jsem zakusil, že obrací k dobrému všechno v životě těch, kteří ho milují.
Po celý svůj život jsem zakoušel Ježíšovu přítomnost, zvláště pak ale v kritických okamžicích. Zakusil jsem, že Ježíš nechá člověka někdy dojít až i na pokraj zoufalství, aby ho uvedl na dobrou a správnou cestu, kudy ale momentálně jít nechce. Bůh má spousty pomocníků, říkám jim ‘andělé’. Andělé s lidskou tváří, kteří se objevují ve tvé blízkosti v nejkritičtějších chvílích jen proto, aby ti dali zakusit jeho lásku a péči." (Phil Bosmans)
Bůh je naším průvodcem,
je na naší straně, jde s námi
Někteří lidé se nechávají blokovat strnulým obrazem Boha, který jako by měl se světem a s každým člověkem neměnný plán.
Potom by ale však měl smůlu ten, kdo by se jednou zmýlil či nechtěl Boha poslouchat. Bůh by pak jenom přihlížel. Ale je toto Bůh? Bůh nechává člověka volit! Povolání je cesta, která postupně vzniká v rozhovoru Boha a člověka. Bůh je průvodcem, který stojí na naší straně. Jde s námi, vábí nás, dává nám nenápadně znamení a čeká na naši odpověď. Z dialogu Boha a jeho stvoření vznikají dějiny.
Je tedy potřeba naslouchat Bohu a potom hlavně vykročit, něčeho se odvážit. Kdo se příliš dlouho nemůže rozhodnout, byl by ošizen o celý život. To by bylo to nejhorší rozhodnutí. Jako člověk, který při horské túře zvažuje, zda má vyrazit, když zahlédne celou cestu k vrcholu již v údolí, s výstupem nikdy nezačne. Není dostačující, když vidíme příští značku a vydáme se směrem, kterým ukazuje? Také povolání je „jako stezka s ukazateli. Každý vede k příští značce, aniž bychom znali konečný cíl“, říká jedno španělské úsloví.
Bůh ukrytý
i za náhodami
Bůh sám vstoupil do pomíjivosti naší existence a stal se člověkem. Přišel k nám, a proto i my můžeme přijít k němu. Náš život je jedním velkým hledáním Boha. Jakmile se vydáme na cestu, on k nám sám přijde, půjde s námi a převezme vedení naší výpravy.
Někteří z nás nevědí, kam jejich pouť vede. Sedí v uhánějícím vlaku, ale netuší, kam je veze. Naopak ti, kteří se učí rozpoznávat Boha, ví, že jsou na cestě k němu, že jejím cílem je právě on. Boží vůdcovská role v našem putování je většinou skryta za náhodnými událostmi, ale víra nás učí jeho láskyplnou péči ve všem rozlišovat. Hledáme-li ho poctivě ve všem, ve všem ho nalezneme a všechno nás povede k němu blíž.
V trvalém hledání Boha najdeme nejhlubší pokoj a klid.
Víra je hvězdou,
jež osvěcuje naši cestu
Hledat Boha je dobrodružství. Nikdo z nás ale předem neví, kudy naše cesta k naplněnému životu v Bohu povede. Vydáváme se na cestu bez mapy, jako se vydali mudrci, kteří se přišli poklonit nově narozenému Kristu.
Mnohdy máme dojem, že jsme sešli z cesty, že bloudíme a že jdeme oklikami. Jsme-li však rozhodnuti Boha najít, bude naše stezka v jeho očích vždycky přímá. Jediná věc nás může skutečně zavést na scestí, a sice že ztratíme z obzoru pevný cíl. Není-li jím Bůh, počítejme s tím, že promarníme hodně času. Nevíme-li už, kam směřujeme, vnitřně se unavíme a zestár-neme. Máme-li však pořád Boha před očima, naše srdce si uchová mládí a svěžest.
Víra je hvězdou, jež nás vede k cíli. Po všechny dny a noci života, ve všech údolích i na vrcholcích hor máme vždycky vztažný bod.
Jdi svou cestou
a neznepokojuj se
V každém okamžiku života tě zachrání úplnější a rozsáhlejší odevzdanost. To už se člověk na sebe ani nerozčiluje, ani se nesnaží proti čemukoliv obrnit: otevírá okna i dveře své duše, aby Bůh mohl přijít, kdy bude chtít a jak bude chtít. Jdi proto svou cestou a neznepokojuj se, cesta jde rovně a ty jen stoupej vzhůru. A je na Bohu, aby ji před tebou dle své svrchované vůle, jíž je láska, každodenně otevíral, zvláště když se všecko zatemňuje…
Neboj se! Pokud si představuješ, co by se mohlo stát zítra či pozítří, bude to působit zle. Chraň se jít dál než od rána do večera a od večera do rána. Budeš-li každou takovou cestu konat s Ježíšem, není možné, aby tě nedovedl do přístavu, do skutečného Přístavu. Ponoř se do Ježíšova pokoje; tak jako to činil on, o samotě, v noci, na hoře. A když se do něho takto ponoříš, bude to působit jako ten nejblahodárnější lék.
Nedívej se dopředu ani dozadu,
ale k širému nebi
Celá budoucnost před námi jakoby tone v temnotě. Existuje ale drahocennější jistota, než jakou nám může poskytnout celý svět! Pokud se totiž snažíme následovat JEŽÍŠE, provede nás přes veškeré pozemské utrpení a temnoty k nekonečné slávě. Odevzdejte se proto cele Boží vůli a nedívejte se dopředu ani dozadu, ale k širému nebi, kde je Bůh. Pak shůry sestoupí až do vašich duší veliká něha a mír. „Nedělejte si starosti o zítřek… každý den má dost vlastního trápení“ (Mt 6,34). Odevzdejte se Jemu, a váš vnitřní pokoj se obnoví. Jestliže se totiž dnes snažíte milovat, pak zítra vám Bůh dá vykonat s radostí to, co si přeje, abyste zítra vykonali.
Zpracováno podle knih:
W. Stinissen: „I dnes je den Boží – rozjímaní na celý rok“;
Mark Deltour: „Setkání s Philem Bosmansem“;
Josef Maureder: „Porozumět Božímu volání“;
Karel Herbst: „O Božím vedení“,
Charles Journet „Jako ohnivý šíp“
Foto: Pavel Semela
