Co jsem řekl na festivalu v Cannes,
aneb o svobodě a lásce nepadlo ani slovo

"Život mě naučil, že žít znamená dostat trochu času,
abychom využili naši svobodu,
naučili se milovat
a připravili se tak k věčnému setkání s Věčnou láskou – Bohem.
Byl bych rád, kdybych mohl tuto jistotu nabídnout těm,
kteří přijdou po mně, jako dědictví.
Tato jistota je klíčem k mému životu i k mým skutkům."

Právě toto jsem řekl na festivalu v Cannes, kde mě představili jako „hubu nevymáchanou, která nemůže faráře ani cítit“. Byli tam se mnou i Gérard Depardieu, Sandrine Bonnaireová a Maurice Pialat.  Když jsem se svou řečí skončil, Pialat zvolal: „Proč mi tohle neřekli, když jsem byl malý?“ Později sdělil jednomu novináři: "Byl jsem vychováván ve věřící rodině, ale rodiče se mnou hovořili jen o pekle a strachu. O svobodě a lásce nepadlo ani slovo.“

Moje tři základní životní jistoty

Víme a zakoušíme, že láska má snahu se šířit. Nespočívá v braní… Jsme příliš malou nádobou, než abychom mohli obsáhnout Nekonečného Boha, Láska je extáze. Působí, že se stáváme něčím víc, vyvádí nás ze sebe samých.

- Bůh je láska. To je první základní kámen mé víry.

- Druhým základním kamenem mé víry je jistota, že jsem milován.

- A třetím je jistota, že ona tajemná svoboda, kterou v sobě neseme, je nám dána výlučně z toho důvodu, aby nás učinila schopnými odpovědět láskou na Lásku.

V čem je krása a velikost svobody

Oslnivá krása svobody nespočívá v tom, že nás činí svobodnými "od", ale že nás činí svobodnými "pro". Pro to, abychom milovali a byli milováni. Opakem je peklo! Peklo, to je samota toho, kdo by chtěl být absurdně soběstačný.

Když mi lidé kladou otázku: „Proč přicházíme na zem?“, odpovídám prostě a jednoduše: „Abychom se naučili milovat!“ Existence celého kosmu s jeho nesmírnou, nezměřitelnou rozlohou má smysl jen proto, že v některém z jeho koutů existují bytosti obdařené svobodou. Člověk, ten mikroskopický komár na miniaturní planetě, může být vesmírem rozdrcen, a přece je – jak říká Pascal – větší než vesmír, a to nejen proto, že ví, že zemře, ale proto, že ví, že může umírat naplněn láskou. K tomu, aby láska byla možná, nestačí existence hor, moří, ledovců a hvězd, musí tu být svobodná bytost. A tato svobodná bytost má úkol a poslání: „Miluj.“ Naším úkolem a posláním je setkat se s Láskou, po níž v hlubině svého bytí všichni toužíme. Lidská svoboda často bloudí, a přece nemůže být zrušena.

Slova "Bůh" a "láska" se opotřebovávají

Když píši „Bůh“, „Láska“, uvědomuji si, jak moc se tato slova unaví, opotřebují… Copak Hitler nedal na opasky příslušníků SS vyrýt „Bůh s námi“?  Proto téměř vždy používám slovo „Bůh“ s nějakým doplňkem, popisem. Totéž platí pro slovo „láska“, které může označovat tolik tak radikálně odlišných skutečností – např. Matku Terezu, nebo lásku muže a ženy anebo činnost prostitutky… Proto dávám raději přednost výrazu „Věčný, jenž je Láska“.

Můžeme si klást tisíce otázek: Proč je tolik nedokonalosti, neštěstí? Pokud ale máme jistotu, že jsme Bohem milováni, že jsme svobodni proto, abychom mohli na Lásku odpovědět láskou, pak všechno ostatní jsou jen taková „a přesto“!

I když rozpoutáte tu nejstrašnější bouři,
přece se vám, temné mraky,
nikdy nepodaří popřít existenci slunce.

 

Se svolením zpracováno podle knihy:
Abbé Pierre, Testament,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno.