Proč Tři Králové nejdříve dorazili do Jeruzaléma,
když je hvězda vedla do Betléma?
Od mala chodím ráda na výlety do přírody. Když jsem nedávno přemýšlela o Betlémských událostech, vzpomněla jsem si na jednu příhodu z dětství. Tehdy jsme se s tatínkem vraceli z pěší túry, a jak se smrákalo, nevšimli jsme si, že značka odbočila z lesní cesty kamsi do houští a my po pěkné, rovné avšak jinam vedoucí cestě ušli mnoho kilometrů, než zjistili svůj omyl. Pamatuji si, jak jsem si tehdy, když už jsme byli šťastně v cíli, řekla, že se takovými hezkými cestami nesmím nechat příště zmást.
Připomíná mi to ony mudrce, kteří sledovali jasnou hvězdu mnoho set kilometrů, a když už byli skoro v cíli, vše nasvědčovalo tomu, že mají dorazit do Jeruzaléma, sídla krále – kde jinde by se také měl jeho nástupce narodit. Přestali naslouchat svému vnitřnímu hlasu a nechali se zmást tím, co se zdálo být tak zřejmé. Když pak byli upozorněni na chybu, hvězda je neomylně zavedla až k Betlémské jeskyni.
Možná se nám v životě taky stává, že se necháme zmást tím, co je na první pohled jednoznačné a jdeme po těch prošlapanějších cestách. Avšak náš cíl čeká o pár kilometrů vedle. Na místě, které by nás ani ve snu nenapadlo.
***
Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, objevili se v Jeruzalémě mudrci od východu a ptali se: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“ /…/ Pak se tedy dali na cestu dále a hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu. (Srov. Mt 2,1-2.9-11)
