Někdy čas běží rychle, jindy se vleče
Žijeme ve zvláštním žaláři času. Když prožíváme něco krásného, zdá se nám, že čas běží příliš rychle. Když naopak prožíváme něco bolestného, vleče se pomalu. A když se srdce člověka zastaví, zastaví se i čas. Nelze ho prodloužit. Nejsme pány času. Jsme jen jeho správci. Čas je drahocenný dar, který dostáváme od Boha. Na konci svého života ho zase odevzdáváme. Tak je to u všech lidí. Nikdo nad ním nemá větší moc, i kdyby byl nejmocnější na tomto světě.
Záleží na tom, čím svůj čas naplňujeme
Pokud má mít náš čas nějaký smysl, záleží jen na tom, co do té míry času nám přidělené vkládáme, čím ho naplňujeme. Jestliže svůj čas naplňujeme třeba i jen drobnými činy lásky vůči druhým, náš čas neuběhne neužitečně a nenávratně do minulosti, ale zůstává, a dokonce nás předchází, vstupuje do naší vlastní věčnosti.
Aby se nám dařilo čas naplňovat, je zapotřebí být ve spojení s tím, který je skutečným pánem času - s Bohem. Plody naší spolupráce s ním tak zůstávají navěky. A on nám k tomu poskytuje svou proměňující moc. "Vše, co činí Bůh, zůstává navěky" (Kaz 3,14).
Se svolením zpracováno podle knížky
„Slova z katedrály – z úvah kardinála Vlka“.
Vydalo nakladatelství Vyšehrad)
