Všichni jsme nadšeni, když se konečně naučíme říkat „ne“,
stanovit meze a svobodně se rozhodovat...
Ale už menší nadšení prožíváme,
když sami musíme  „ne“ vyslechnout.
Pokud to tak vnímáte, jste v dobré společnosti.

Když chceme, aby druzí respektovali naše hranice,
musíme respektovat ty jejich

Úcta ve vztahu nás učí, jak se podřizovat hranicím druhých. Říká, že když chceme, aby druzí respektovali naše hranice, musíme respektovat ty jejich. Nic tu není zadarmo. Nemůžeme čekat, že druzí budou ctít naše meze, pokud my nebudeme ctít jejich. Všichni jsme nadšeni, když se konečně naučíme říkat „ne“, stanovit meze a svobodně se rozhodovat, ale už menší nadšení prožíváme, když sami musíme vyslechnout „ne“. Pokud to tak vnímáte, jste v dobré společnosti.

Děti to prožívají stejně! Požadují svobodu, ale nechtějí druhým dovolit zklamat je. Zralí dospělí touží po svobodě druhých stejně jako po své vlastní. Pravidlo úcty podporuje lásku. Milovat svého partnera znamená toužit po jeho svobodě k rozhodování a chránit ji. Znamená to zemřít svému přání, aby jednal podle vás, a uznat, že má svou vlastní vůli, hodnoty a pocity. Zamyslete se nad tím, jak vám bylo, když jste posledně řekli svému příteli „ne“ a ten vám pak řekl asi toto: „A já jsem si myslel, že ti na mně záleží.“ Možná jste pocítili vinu a vzdali jste se. Nebo jste si své hranice udrželi, ale pocítili jste zlobu. Každopádně se narušil váš blízký vztah k němu. A stejným způsobem se cítí i váš partner, když nedokážete přijmout jeho „ne“.

Umět přijmout i odmítnutí

V manželství je těžké pravidla úcty zachovávat. Když se dva lidé vezmou, splynou dva životy v jeden nový, dva se stanou jedním. Toto splynutí představ a pocitů se pak může stát problémem. Manželé si pak mnohdy lásku v manželství představují tak, že jejich partner bude všechno automaticky vnímat jako oni. Budou si připadat nemilovaní, když jejich jinak milující partner řekne: „Ne, teď se mi na procházku nechce. Jsem ospalý'.  Někdy se toto stane v „období líbánek“, kdy obě strany mají sklon ve všem si rozumět. Když se však projeví realita dvou odlišných vůlí, potřeb a pohledů, je po líbánkách.  A tehdy je nutné uplatnit pravidlo úcty.

Při jedné  společné večeři se zmínili blízcí přátelé naší rodiny, manželé Nick a Linda, o svém problému. Nick řekl: „Někdy se přede mnou Linda úplně bezdůvodně uzavře.“ „Není to bezdůvodně,“ namítla Linda. „Když se ti snažím říct ,ne‘ a ty se mě pokoušíš ovládat, stáhnu se do sebe.“ Nick odporoval: „Nesnažím se tě ovládat, když mi řekneš ,ne‘.“ Linda se s ním nepřela a řekla jen: „Myslím, že na to máme odlišný názor.“

Hovor se přesunul na jiná témata. Později téhož večera mě Nick pozval na basketbalový zápas, který se měl konat za několik týdnů. Když jsem se podíval do diáře, musel jsem jeho pozvání odmítnout: „Je mi líto, ale ten den nemůžu.“ Nick s předstíraným podrážděním rozhodil rukama a řekl: „Ale jdi, přece si to nějak zařídíš. Stačí si trochu upravit program. To bys přece pro kamaráda udělat mohl.“ Linda přihlížela a vykřikla: „No vidíte! To je přesně ono! Takhle mě ovládá, když mu něco odmítnu.“ Nickovi svitlo, jak někdy jeho touha po dobrých věcech překračuje mez úcty.

Zeptejte se partnera,
zda se od vás cítí respektovaný

Uplatňujte ve svém manželství pravidlo úcty. Nevtrhněte do obývacího pokoje se seznamem, „co všechno se doma musí změnit“. Řekněte svému partnerovi, že chcete, aby respektoval vaše hranice, a zeptejte se ho, zda má pocit, že jsou respektovány i ty jeho. Dejte mu najevo, že vám záleží na tom, aby vám mohl svobodně říkat „ne“, i když se vám taková odpověď nebude líbit. Položte mu tyto otázky:  Jak překračuji tvoje hranice?  Máš pocit, že respektuji tvé právo říkat mi „ne“? Máš pocit, že respektuji tvé právo říkat mi „ne“?  Nevyvolávám v tobě pocity viny, když mi stanovíš nějakou mez? Neuzavírám se do sebe? Neútočím na tebe?  Dáš mi vědět, až příště nebudu respektovat tvou svobodu?

Tyto pokořující a nepříjemné otázky vašemu partnerovi ukážou, že vám jde víc o něho než o vaše vlastní pohodlí. Vycházejí z ochoty obětovat se a jsou projevem vaší velkorysosti a lásky. A mohou vaše manželství spojit dohromady.

Nenechat si ale ubližovat

Partnerovi, na kterého se můžete spolehnout, je snazší tyto otázky položit. Pokud váš partner spolehlivý není, můžete mít pocit, že se vydáváte do rukou někoho, kdo vaši úctu k němu může použít proti vám. Avšak i nespolehliví lidé potřebují, aby druzí uznávali jejich oprávněné potřeby a hranice. Neznamená to ale nechat si ubližovat, pokud vám z partnerovy strany hrozí nějaké nebezpečí. Respektujte jeho hranice a zároveň stanovte meze jeho nespolehlivosti. Příkladem této rovnováhy je, jak žena může přistupovat k svému výbušnému manželovi. Neměla by mu nařizovat, že se nesmí rozčilovat; měla by respektovat jeho svobodu protestovat proti tomu, co se mu nelíbí. Zároveň by mu však mohla říci: „Tvoje záchvaty zuřivosti pro mě nejsou přijatelné. Jestli nenajdeš jiné způsoby, jak mi dát najevo, že se na mě zlobíš, budeme to muset řešit nějak zásadněji.“

Uznávání a dodržování partnerových hranic je klíčem k blízkosti a lásce. Váš partner bude prožívat, že mu darujete svobodu, a bude to vnímat jako projev vaší lásky. Vaše úcta k partnerovým hranicím přispěje k tomu, aby byly respektovány i ty vaše.