Kvalita vztahu s matkou ovlivňuje
všechny oblasti našeho života 

Většina lidí chce mít se svou matkou příjemný a vzájemně uspokojivý přátelský vztah. Skutečnost má však často k tomuto ideálu daleko. Kvalita našeho vztahu s matkou navíc neovlivňuje jen to, co se odehrává mezi ní a námi, ale také se výrazně dotýká všech ostatních oblastí našeho života.

Od matky se neučíme jen to, jak budeme chápat důvěrné vztahy, jak budeme přistupovat k druhým a jak budeme respektovat jejich svébytnost, ale také to, jak nakládat s neúspěchem, obtížnými emocemi, očekáváním a ideály, zármutkem a ztrátami a mnoha dalšími složkami, které tvoří naše "emocionální IQ" - tedy tu část naší osobnosti, která má rozhodující vliv na to, zda budeme úspěšní v lásce a v práci. Stručně řečeno, náš emocionální vývoj do značné míry určují tyto dvě skutečnosti: V jaké mateřské péči jsme vyrůstali. Jak jsme na tuto mateřskou péči reagovali.

Vzorce jednání s druhými lidmi přijímáme od své matky, což přináší jak plody dobré, tak samozřejmě i špatné a může to nakonec v naší dospělosti vyvolat i zkázu. Proto je nutné znát své kořeny, ale mnohdy nutné, vydat se cestou nápravy a změny. 

Za vše špatné v životě
nemůže jen naše matka

Mnozí lidé se ve svém trápení mylně domnívají, že jediným skutečným problémem je jejich matka. Mnohé moderní populární psychologické přístupy dokonce propagují obviňování rodičů ze všech klientových problémů a soustředění vydolování "bolesti z minulosti" a na snahu "dostat tu bolest ven", přičemž se vychází z předpokladu, že psychické uvolnění léčí…

Toto a mnohá jiná uvažování se zaměřují na matku minulosti, a nikoli na proces přítomnost. Zastánci těchto teorií se domnívají, že řešení vzejde z obviňování rodičů, snaží se svalit na ně zodpovědnost nebo neustále zpracovávají minulé události, čímž však jejich pozornosti uniká nezbytná změna charakteru, která vede ke skutečnému uzdravení.

Přestože se domníváme, že vyřešení vztahu s matkou je v procesu růstu velice důležité, nestačí to. Je třeba se zaměřit i přítomnost. 

Vypořádání se s minulostí
je možné

Když mluvíme o "vypořádání se s minulostí", nevyzýváme k "návratu do minulosti". Nemůžeme se přeci vrátit do roku 1950, 1960, 1970, ani do včerejšího dne, abychom si tam vyřešili vztah s matkou. Přesto si tento vztah vyřešit můžeme, protože ať se vám to líbí nebo ne, dennodenně s vámi žije dál.

Každý den jsou ve hře dva důležité faktory, které pramení z nevyřešených aspektů našeho vztahu s matkou. První souvisí s tím, co vůči své matce cítíme, s tím, čím nás kdy zranila, a s našimi potřebami, které nenaplnila. Ten druhý představuje hybné síly a vzorce našeho jednání, které jsme si osvojili ve svém vztahu s matkou. První faktor se zabývá tím, jak dnes vnímáme minulost, druhý faktor se týká toho, jak opakujeme vzorce z minulosti.

Pokud jsme byli vystaveni negativnímu mateřství, můžeme si utvořit vzorec nedůvěry k druhým lidem a setrvat v něm do konce života. Budeme skrývat své potřeby a slabá místa. Staneme se bojovnými a agresivními. Abychom ukázali, že nás nikdo nemůže ovládat, ovládáme druhé. A tento seznam může pokračovat. 

Na cestě uzdravení
vycházíme ze tří základních předpokladů: 

1) Prvním z nich je ten, že neexistuje nic takového jako "dobré dítě" a "špatná matka". 

V některých psychologických a poradenských směrech se podporuje "pranýřování rodičů"; za všechno negativní může jeden z rodičů či oba dva. Matky opravdu nejsou ve všem takové, jak by bylo třeba. Některé takové nejsou téměř v ničem, zatímco jiné odvádějí celkem dobrou práci a jen některé věci je třeba doplnit nebo napravit. I děti však mají své defenzivní a nevhodné reakce a v dospělosti v těchto nevhodných vzorcích často pokračují. Proto je třeba, aby dospělé děti převzaly značný díl zodpovědnosti. 

Když začnete vnímat a chápat chybějící prvky v mateřství, jehož se vám dostalo, vaším úkolem je oplakat je a matce odpustit, abyste tak mohli být uzdraveni z toho, co vaše matka neudělala správně. Když pak uvidíte a převezmete zodpovědnost za svůj díl problému, budete moci přijmout, co jste nedostali, získat vládu nad oblastmi svého života, kde se vám dosud nedařilo, a změnit je. V tomto dvojím procesu odpuštění a převzetí zodpovědnosti najdete zdroje neomezeného růstu.

2) Naším druhým výchozím předpokladem je to, že existují určité předem dané úkoly mateřské péče a předvídatelné reakce na ni.

3) Naším třetím výchozím předpokladem je to, že při každém kroku v životě potřebujete lásku a meze. Potřebovali jste, aby vás vaše matka milovala, abyste se mohli naučit vytvářet vztahy s druhými, a aby vám stanovila určité meze, abyste se mohli naučit přebírat zodpovědnost sami za sebe. Pokud vám vaše matka lásku a meze neposkytovala nebo pokud vám dávala jen jedno, a nikoli druhé, bude třeba, abyste si našli způsob, jak si to, co vám chybí, doplnit.

Více zde

(Zpracováno podle knihy Dr. Henry Clouda a Dr. John Townsenda
"Prosím tě, mami…", kterou vydalo nakladatelství Návrat)