Ukradla a rozbila prarodičům auto
Když bylo Paule sedmnáct, ukradla svým prarodičům auto; prarodiče byli právě na dovolené. Auto rozbila a sama skončila v nemocnici. Před touto událostí měla s prarodiči dobrý vztah. Chodila za nimi často – kdykoli se jí zachtělo. Někdy jí dali trochu peněz a dostávala od nich spoustu dárků. To, co jim Paula provedla, dědečka a babičku bolestně zasáhlo. Nikdy by je nenapadlo, že by se k nim mohla takto zachovat. Ten večer Paula s kamarády pila a v opilosti ji napadlo, že by se mohla projet dědečkovým autem. Přátelé se jí to snažili rozmluvit – ona však tvrdila, že by to prarodičům nevadilo.
To, cos udělala, nelze jen tak přejít...
Po dvou dnech se prarodiče vrátili z dovolené a zašli za Paulou do nemocnice. Fyzicky na tom nebyla tak špatně; psychicky však z ní byla naprostá troska. Uvědomila si, že ublížila dvěma důležitým lidem, kteří ji velice milovali. Hluboce se omlouvala. „Je mi to tak líto,“ říkala. „Vím, že jsem provedla něco hrozného. Neměla jsem vám něco takového udělat. Je mi z toho nanic. A moc lituji, že jsem to auto zničila. Byla jsem opilá. První chyba byla, že jsem vůbec začala pít. To mě ale nijak neomlouvá. Je mi to moc líto a doufám, že mi to odpustíte.“
Dědeček začal mluvit velmi pomalu. „Paulo, to, cos udělala, nás velice ranilo. Ani ve snu nás nenapadlo, že by se něco takového mohlo stát. Netušili jsme, že piješ, a je nám z toho smutno. Vždyť ses tu noc mohla zabít! Víme, že teď svého činu lituješ. Pokud se ale chceš opravdu upřímně omluvit, budeš muset zaplatit opravu auta. Pak ti uvěříme, že svou omluvu míníš upřímně. Milujeme tě a chceme pro tebe to nejlepší. To, cos udělala, ale nemůžeme jen tak přejít. Teď musíš nést následky. Až se uzdravíš, sedneme si spolu a naplánujeme splátkový kalendář. Můžeš nám splácet ze svého kapesného a z toho, co si přivyděláš.“
Bylo potřeba škodu nahradit...
Odešli a zanechali Paulu v šoku. Nikdy by ji nenapadlo, že dědeček zareaguje takto. Domnívala se, že když se dostatečně omluví a bude přitom plakat, všechno jí prominou. Nechápala dvě věci. Předně to, že dostatečnou omluvou pro jejího dědečka je pouze náhrada škody. Jemu se omluva nejevila jako upřímná, pokud její součástí nebyla náhrada zaviněné škody. A za druhé nevěděla, co ale věděl dědeček, totiž že pokud nebude muset nést žádné následky svého jednání, je jen otázkou času, kdy se opět opije a udělá něco podobného, ne-li dokonce horšího. Tím, že po ní dědeček vyžadoval náhradu škody, jí vlastně prokazoval cennou službu. Dědeček později přiznal, že ho stálo hodně sil, aby vyslovil to, co řekl, protože svou vnučku velmi miloval. Modlil se, aby to pro ni byla lekce, na kterou nikdy nezapomene.
Je ale nutné, abychom se ke svým selháním postavili čelem
Po několika měsících, když Paula splatila asi polovinu ceny za opravu, jí dědeček řekl: „Paulo, prokázala si, že jsi schopná čestného jednání. Poctivě jsi splácela stanovené částky za opravu auta. Doufám, že ses z toho dobře poučila. Jsem si jist, že už nikdy nic podobného neuděláš. Proto ti promíjím druhou polovinu dluhu. Můžeš ty peníze použít nějak jinak. Dokázalas mi, že svou omluvu myslíš upřímně a převzala jsi zodpovědnost za své jednání.“ Pak ji objal. Paula se rozplakala a řekla: „Děkuji ti, dědečku. Moc si toho vážím. Opravdu to byla lekce, na kterou nikdy nezapomenu. Pít jsem přestala. Udělala jsem rozhodnutí, že život je pro mě důležitější než alkohol.“ „To jsem moc rád,“ řekl dědeček a objal ji ještě jednou.
Ke zdravým vztahům v rodině patří upřímné omluvy
Existuje důvod, proč ke zdravým vztahům v rodině patří upřímné omluvy: Všichni totiž někdy chybujeme. Nikdo z nás nemá k ostatním rodinným příslušníkům naprosto dokonalý vztah. Zdravé vztahy v rodině nevyžadují dokonalost. Je ale nutné, abychom se ke svým selháním správně postavili. Upřímná omluva je nejdůležitější krok k uzdravení a obnově vztahů.
