„Já jsem jen matka.
Nechodím do zaměstnání“

Nedávno jsem se zúčastnila grilování pro zhruba pět set turistů; bylo to ve Skalistých horách. Naproti mně seděla čtyřčlenná rodina z Alabamy: tatínek, maminka a dvě dívenky ve věku osm a deset let. Vzájemně jsme se představili a pak jsme zapředli přátelský hovor typu „Znáte toho a toho?“ a „Čím se zabýváte?“ V jedné chvíli se kdosi Marie otázal, co „dělá“. Sklopila oči a tiše řekla: „Já jsem jen matka. Nechodím do zaměstnání.“ Okamžitě jsem zpozorněla. V hlavě se mi rozsvítilo červené světlo a rozezněla se siréna. Jakže? „Jen“ matka? 

Ujišťovala jsem Marii, že má to nejdůležitější povolání v celém vesmíru. Z chaosu má vytvářet řád, má zajišťovat fyzické, emocionální a duchovní blaho svých dvou holčiček, má zajišťovat kontinuitu rodiny v rychle se měnícím světě, má utvářet osobnosti, které budou přínosem pro budoucnost obce a národa. Měla jsem pocit, že během našeho rozhovoru se Marie přece jenom trochu napřímila. Domnívám se, že slova „jen“ a „matka“ už nikdy v téže větě nepoužije.

Matka má mnoho úloh,
pro své děti je však majákem
a orientačním světlem

Jaký má matka vlastně popis práce? Je manželkou, matkou, přítelkyní, udržuje domácnost, zvelebuje byt či dům, je pradlenou, kuchařkou, servírkou, řidičkou, natěračkou, tapetářkou, švadlenou, zdravotní sestrou, poradkyní ve věcech vedení, manažerkou pro vnitřní záležitosti, rozpočtářkou, agentkou cestovní kanceláře, sekretářkou, kazatelkou, učitelkou, mentorkou, duchovní poradkyní, poradkyní pro zdravou výživu, knihovnicí, módní návrhářkou, detektivem, roztleskávačkou, manikérkou, pedikérkou, zahradní návrhářkou, kadeřnicí, psycholožkou, instalatérem, programátorkou, automechaničkou, rozhodčím a nákupčím darů pro obě větve rodiny.

Patrně nedostává plat, ale ostatní výhody jsou nedocenitelné: objímání, polibky, nesčetné projevy lásky. Ačkoli matka může své role střídat rychleji než klobouky, její děti mohou mít jistotu, že její láska je neměnná. Své děti neúnavně podporujeme a nic nemůže otřást naším rozhodnutím být majákem rodiny. Maminka je nejen pevným bodem rodiny; pro své děti je i orientačním světlem. Má-li tuto roli splnit, musí být přítomná a přístupná – zkrátka musí být k dispozici. Něco takového se neobejde bez obětí.

Vyměnila chirurgické nástroje
za nástroje matky

Moje sousedka Patty si uvědomila, že takovým orientačním světlem pro své děti není, ale měla odvahu ke změně. Když mně bylo osmadvacet a učila jsem se křížkový steh, učila se Patty rovněž svého druhu křížkové stehy – jako jedna z nejlepších lékařek, které pracovaly na chirurgické pohotovosti. Slyšela jsem jinou lékařku říci: „Kdybych se probudila na operačním sále a uviděla obličej Patty Thomasové a její pilné ruce, klidně bych zase usnula s vědomím, že nemohu být v lepších rukou.“

Thomasovým se první dva synové narodili v době, kdy Patty ještě studovala medicínu. Další dvě děti přišly na svět, když už pracovala na plný úvazek v největší nemocnici v Charlotte. Když začaly obě starší děti chodit na základní školu, Patty prožívala zvláštní věci. Bůh zahájil určitou operaci v jejím nitru. Když Pattyin nejstarší syn nastupoval do druhé třídy, uvědomila si, že ho vlastně moc nezná. Nebyla s ním, když zvládl některé klíčové okamžiky, když řekl první slůvka nebo udělal první krůčky. Hošík vlastně znal lépe babičku než maminku. A když v lůně ucítila pohyby pátého potomka, rozhodla se, že už pro své děti nechce být cizím člověkem. Udělala radikální řez: Opustila své zaměstnání. Odložila chirurgické nástroje a začala se seznamovat s legem, skládačkami a stavebnicemi pro děti.

Učila se nazpaměť hlavní města států, pročítala s dětmi slabikář a dívala se jim do očí. Převzala pochodeň od své matky a stala se orientačním světlem pro své děti. Nyní Patty dělá více, než je sešívání lidí na operačním sále. Sešívá srdce, ošetřuje odřená kolena a slíbává slzičky. Vychovává nyní již sedm dětí, aby se staly generací, která miluje Ježíše a získává pro něj svět. Patty rovněž pracuje na svém doktorátu z mateřství. Stejně jako jiné matky v domácnosti i ona zakouší, že pracovní doba je dlouhá a plat nízký. Nicméně odměny jsou nevyčíslitelné. Kdybyste se Patty zeptali, oč přišla, když přestala chodit do zaměstnání, odpověděla by: „O velmi málo.“ Být lékařkou neposkytuje tolik radosti jako být člověkem, který má největší vliv na děti a jenž jim na jejich životní cestě ukazuje správný směr. 

 

Má matka byla nejkrásnější ženou,
jakou jsem kdy spatřil…
Za vše, čím jsem, dlužím své matce…
Svůj životní úspěch přičítám
morálnímu, intelektuálnímu a fyzickému vzdělání,
kterého se mi od ní dostalo. (George Washington)