Barry Hanson vyšel jako omráčený z kanceláře svého právního zástupce. Po jednadvaceti letech manželství podala Jana žádost o rozvod. Pořád ho ještě milovala, jen o něj už prostě nestála. Říkala, že se necítí být milovaná.

Jana se v tu dobu pohybovala po domě, sem tam něco sebrala a neustále se dívala na hodiny. Čekal ji společný oběd s Barrym, možná poslední.

Když  se s Barrym setkala, připojil se k nim znenadání jakýsi Jones, stařec, který chodil z města a do města.

Touha po záchraně je první krok k uzdravení

„Mám pro vás jednu otázku,“ řekl Jones vážně. „Pro vás oba…, ano? Je to hodně dlouhá doba – jednadvacet let prožívání dobrého a zlého. Kdybyste dnes mohli mávnout kouzelnou hůlkou, zachránit vaše manželství a být šťastní a v bezpečí vaší vzájemné lásky…, udělali byste to?“

Barry i Jana, po pouhé chviličce zaváhání, ale bez upřímné naděje, že by se to mohlo podařit, souhlasili, že ano, že kdyby to bylo možné, svoje manželství by zachránili.

„Tak dobrá,“ reagoval Jones s úsměvem a zhluboka se nadechl. „Skvělé! Protože to je velmi jednoduché. Váš problém je jen otázkou perspektivy.“

Barry se znovu zamračil a otevřel ústa, aby něco řekl, ale Jones ho nenechal promluvit. „Ne-ne,“ řekl stařec. „Teď nechte mluvit mě. Vy poslouchejte. Oba ze svého úhlu pohledu vidíte jen nevydařené manželství. Ale já ze svého hlediska vidím prostě chybu v komunikaci. Myslím tím tohle.

Ačkoli mluvíme stejným jazykem,
někdy si nerozumíme

Vy,“ ukázal Jones na Janu, „jste z Ameriky. A vy,“ ukázal teatrálně na Barryho, „jste ze Skotska! Potkali jste někdy někoho ze Skotska?“

„Ano,“ odpověděla Jana. Mám sestřenici, která si vzala chlapce ze Skotska. Teď tam žijí.“

„Mluvil ten muž, kterého si vzala, anglicky?“ zeptal se Jones nevinně.

„Samozřejmě,“ odpověděla Jana. „Ne že by na tom záleželo.“

„Co tím myslíte?“

„Nikdo mu nerozuměl. Jedny Vánoce, když byli zpátky ve Státech, z toho byla velká rodinná legrace.“

„Přesně!“ zvolal Jones. „A teď chápete, oč mi jde. Člověk z Ameriky mluví stejnou angličtinou jako člověk ze Skotska, ale jejich dialekty se tak výrazně liší, že si často vůbec nerozumí! A vy, přátelé, jste úplně stejní. Máte přesně stejný ,jazyk‘ – oba jeden druhého milujete –, ale v cestě vám stojí vaše dialekty.

„Mladá paní,“ oslovil Jones Janu mírně, „váš manžel vás opravdu miluje – dokonce věřím, že vás miluje moc. Ale dialektem, kterým vám to sděluje, jsou vyřčená slova uznání. Je to také jediný dialekt, kterému rozumí. A lásku druhých cítí jen tehdy, když slyší slova uznání. Jediný člověk, na kterém mu doopravdy záleží, jste vy. Všechny ostatní lidi nemiluje. Miluje vás. A jenom vaše slova uznání mohou způsobit, že se bude cítit milovaný.“

Když Jones viděl na Janině tváři, že jí začíná svítat, povzbudilo ho to, aby pokračoval. „Naneštěstí,“ řekl, „lásku obvykle vyjadřujeme stejným způsobem, jakým lásku cítíme. Váš manžel tedy dělal, co mohl – znovu a znovu –, aby vám slovy řekl, jak vás miluje. Vy jste tomu ale nikdy nerozuměla, protože jste se nenaučila ,dialekt‘, kterým se vám svou lásku snažil sdělit. Víte, ,dialekt‘, který používáte vy, jsou projevy služby a skutky.“

Janu a Barryho nikdy nezasáhl „blesk“– jistě ne v jejich manželství –, ale teď věděli, že jimi projíždí. Jones viděl, že ho napjatě sledují, a tak vysvětloval dál. „Mladý muži,“ oslovil Barryho, „vaše manželka se, jak jen mohla, zoufale snažila sdělovat vám svou lásku tím, co pro vás dělala. Stejně zoufale touží po tomtéž od vás. A protože jste jejímu dialektu nerozuměl, ty drobné služby a činy vám nepřipadaly důležité, a ona necítila vaši lásku.“

Hansonovi tam stáli s otevřenými ústy. Jana měla v očích slzy. „Má pravdu,“ řekla Barrymu. „Vůbec jsem to nechápala. Prostě jsem si myslela, že pro mě ty věci neděláš, protože mě nemiluješ.“

„Já jsem to taky nechápal,“ přiznal Barry. „Prostě jsem nevěděl, že ty drobné služby jsou pro tebe tak důležité.“

„Když pomyslím, že jsme došli tak blízko…, že jsme to všechno málem ukončili,“ řekl Barry.

„A oba jste jeden druhého celou tu dobu milovali,“ rozzářil se Jones. „Vidíte? Prostě jste potřebovali trochu perspektivy.“

„Víte, pane,“ řekl Barry Jonesovi, stále ještě v pevném objetí s Janou, „já svou manželku opravdu miluju. Umřel bych za ni.“

Jones se zasmál. „To je v pořádku,“ řekl, „ale nezapomeňte, že ona nechce, abyste za ni umíral… Chce jen, abyste už konečně ostříhal ten keř před vaším domem.“

Čtyři hlavní dialekty lásky

„Lásku sdělujeme a pociťujeme čtyřmi hlavními dialekty. Dialekty se různě propojují a tvoří podskupiny, ale v zásadě jsou čtyři. Jsou to:

- vyřčená slova uznání,
- drobné služby  a skutky,
- fyzický kontakt  a
- láska vyjadřovaná společně stráveným časem,“

řekl Jones.