Náraz za čtyři tisíce franků

Už je to skoro deset let, co jsem přijížděl na první návštěvu Prahy. Jak je mým dávným zvykem, dojížděl jsem ještě za tmy, skoro v noci, kdy se ještě dá Evropou jezdit hladce a bez průtahů a v Praze mi chvíli trvalo, než jsem našel správný průjezd městem až do jednosměrné Ječné ulice. Jednu chvíli jsem se při tom hledání octnul za kostelem svatého Ignáce, v uličce U nemocnice a jak jsem tak při průjezdu napjatě hledal po zdech domů její značení a nedával dost pozor na liduprázdnou vozovku, otřásl mým autem z ničeho nic tvrdý náraz.

Byl jsem hodně naložený, řachlo to pořádně, za čtyři tisíce franků, jak jsem zjistil o týden později v Paříži. Tou ulicí U nemocnice teď projíždím dost často a pokaždé, když objíždím tu díru - je to takový ten typický, šejdrem zasazený pražský kanál, kolem kterého se za ta léta ježdění vytvořila pořádná díra - vždycky si připomenu, že už jsem z exilu zpátky ve vlasti. Přesněji vzato, ta díra mi to připomínala až do minulého týdne. Při posledním průjezdu jsem ji totiž objevil ohrazenou, víko kanálu srovnané s úrovní vozovky, díru zaplněnou a zaasfaltovanou! Konečně! - vykřikl jsem spontánně nahlas při tom nečekaném pohledu.

Jak to, že jsem se s tím nepokusil nic udělat?

Konečně ... mohu jet normálně, rovně ulicí, která je tu přece právě proto a k tomu, aby se po ní projíždělo rovně do další ulice, uvědomil jsem si absurditu mé radosti z rovného povrchu ulice v našem hlavním městě; a najednou jsem se až zastyděl: Z čeho že se to vlastně raduji? Že v zemi, kde občané odvádějí státu okolo čtyřiceti procent výdělku formou daní někdo konečně po letech rozhodl vrátit jich část veřejnosti formou opravy povrchu vozovky? A jakto že jsem se já, veřejnost, nápravy sám ani nikde nedomáhal?

V tom okamžiku mi bleskly hlavou jakési, asi kacířské souvislosti mezi mými povinnostmi křesťana a povinnostmi vůči spoluobčanům v naší takřka rozpadlé společnosti. Není nakonec mou stavovskou povinností projevovat úctu a zájem o ostatní, když už ne přímo blíženskou láskou, tedy aspoň úsilím o zlepšení životního prostředí tam, kde se s tím dá hnout? Jak to vlastně, že jsem devět let mechanicky objížděl díru, aniž jsem se aspoň pokusil s ní něco udělat?

Malé předsevzetí

Myslím, že nás, křesťany, příliš málo vzrušují tyhlety nízce materiální, každodenní nesmyslnosti života, kterých se ale právě u nás nahromadí snadno ona příslovečná, umořující stovka. Není sice konec roku, ale přesto jsem udělal malé předsevzetí - aspoň jednou se do nějaké takové kauzy zaangažuji! Ta zaplněná díra v ulici U nemocnice mi to teď bude při každém průjezdu připomínat tak dlouho, až své předsevzetí splním. Uvidíme, o kolik budu rychlejší, než ti, kdo u nás mají podobné služby v popisu práce!