Manželce se objevila za uchem bulka. V domě bydlel o patro níž lékař. Říkal, ať si to nechá vyndat… pro jistotu.
Šla tedy na chirurgii a tam jí tu bulku ambulantně odstranili. Po čase mi telefonovali, abych na kliniku přišel. Oznámili mi, že je to rakovinný nádor, lymfosarkom, a že je to tragický. Řekli mi – vaší ženě zbývá tak nejvýš půl roku života. Šel jsem domů. Ludmila mi otevřela dveře a zeptala se mě, tak co? Já jí tak jako klidně odpověděl, no, říkali, že bude všechno v pořádku, ale že bys snad měla ještě chodit na nějaký ozařování. A ona mi stejně klidně odpověděla – nemusíš se přemáhat. Když psala sestřička číslo diagnózy, nad stolem byl seznam nemocí s čísly. V tu chvíli už věděla, co se děje. A že to znamená konec. Bylo nám hrozně.
Bylo to velice těžký pro nás pro oba. Ale věřil jsem. Věřil jsem, že naděje je vždycky. Modlívali jsme se spolu každej den. Já jsem pořád myslel na to, že tam, kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu Ježíšově, tam on je uprostřed nich. To bylo takový zaslíbení v tý době.
Modlil jsem se, prosil jsem za záchranu. Tehdy kdykoliv jsem šel kolem kostela, tak jsem se tam stavil. Jednou při bohoslužbě jsem najednou pocítil intenzivní ubezpečení, že Ludmila bude žít. Lékaři tehdy tu možnost ještě ani nenaznačovali. Ale já jsem v to důvěřoval, pevně jsem v to věřil.
Také Ludmila vzala tu svou věc do svých rukou. Jednou jsme už večer leželi a ona se mi najednou tak svěřila – víš co? Já jsem se rozhodla, že budu žít. Já už se ničeho nebojím. Já jsem si tuhle řekla, copak je tady pánem nějaká nemoc? Tehdy jsem to vnímal jako její rozhodnutí svou vůlí spolupracovat s vůlí Boží.
Operovali ji, ozařovali. Chodila na kontroly. Nejprve každý měsíc, potom jednou za dva měsíce… Až jí nakonec oznámili, že už stačí, když přijde jen jednou za rok. Řekli, že to je neuvěřitelný, že se z toho dostala.
Se svolením zpracováno podle knihy
rozhovorů s Radovanem Lukavským:
Rozhovory s dědečkem,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Několik kapitol z této knihy naleznete zde
Záznam internetového rozhovoru s Radovenem Lukavským ze 7. června 2007.
