Jak začalo moje mateřství
Každý rok, když přijde září a takové to svěží podzimní počasí, jsem v duchu okamžitě v porodnici a vybavuje se mi porod mé první dcery Katie. Musela jsem do porodnice trochu dříve kvůli vysokému krevnímu tlaku a vzpomínám si, jak jsem tam ležela a uvažovala, jaké to mateřství asi bude.
A taky vzpomínám na jiné podzimní ráno, krátce po porodu našeho druhého dítěte, Johna. Katie byla batole a čerstvě narozený John spinkal ve vedlejším pokoji. Bylo asi sedm hodin ráno a přes závěsy probleskovaly první sluneční paprsky. Krásný den v mnoha ohledech: měla jsem dvě děti, krásný domov, hodného manžela. Nic z toho mi ale nepřipadalo v tu chvíli skutečné, otočila jsem se, probudila svého manžela Roba a řekla mu: „Myslím, že už to nezvládám. Mohl bys odvést Katie do školky ty?“
Temné období se nám nevyhnulo
Tahle slova odstartovala jakési temné období v našem manželství. Nemám nejmenší pochybnost, že částečně k tomu přispěla poporodní deprese, ale lékaři mi také zjistili problémy s imunitou. Některé dny jsem byla schopna jen ležet v posteli. Mnoho přátel se ke mně chovalo laskavě a mile, jiní mi horlivě radili, jak se z toho rychle dostat, a připomínali mi, že jiní jsou na tom mnohem hůř než já. Zajímavé na tom bylo, že nejsilnější emoce, jakou jsem pociťovala, nebyl smutek ani obavy, ale pocit provinění. Proč jsem to nezvládala? Jaký to bude mít dopad na mé děti? Proč nejsem lepší matka?
Ráda bych objala mladé matky, které prožívají něco podobného, a řekla jim, že tímto temným obdobím se dá projít. Ráda bych vysvětlila jejich partnerům, co se děje, a požádala je, aby měli se svými ženami trpělivost a pečovali o ně.
Nejsem dokonalá matka
Sama za sebe musím říct všem ženám, maminkám: i já jsem matka, ale ne dokonalá matka – naučila jsem se už dost dávno, že dokonalost je příliš těžké břemeno. Nejsem ale ani „jenom“ matka.
Jsem žena s talenty, touhami a nadějemi, které nesouvisí s mými dvěma dětmi. Nepochybně však můj nejšťastnější smích i můj nejhlubší žal najdete v oblasti mateřství a tam také najdete mou největší pýchu i nejhorší strachy.
