Teď je mu padesát, děti vyrostly
a on cítí, že mu jejich dětství nějak uteklo
V albu na tatínka vykukovalo batole se širokým úsměvem, které se ani trochu nestydělo, že má pouze jeden zoubek. Dvě děti hrající si na pláži. Pastýř pevně svírající vycpané jehně v jesličkové hře, kterou by i laskavý kritik nazval nízkorozpočtovou. Spousty Vánoc, tetiček a strýčků a sdostatek zvířat na malou zoologickou zahradu.
Tu zahlédl fotku zapadlou v obalu alba. Usmívá se na ní mladý muž, stojící v nemocničním pokoji, v náručí chová novorozeně. Tento muž vybudoval obchodní firmu, zasedal v mnoha radách a výborech a bezpochyby dosáhl toho, co by mnozí nazvali úspěchem. Jak se tak díval na fotografii, poklesla mu ramena. Po chvíli zvedl hlavu a zašeptal: „Všecko bych to dnes vyměnil za možnost vrátit ty roky zpátky a začít znovu.“
Je tento muž špatným otcem? Nestará se o své děti? Ne, v mnoha ohledech je dobrým otcem, svou rodinu miluje, stará se o ni a snaží se jí dát to nejlepší. Kdybyste se ho zeptali, co je pro něho nejdůležitější – jestli jeho práce, koníčky, nebo rodina – bez váhání by odpověděl: „Manželka a děti.“ Ale teď je mu padesát, děti vyrostly a on cítí, že mu jejich dětství nějak uteklo.
Děti mi neposlaly pohlednici
s varováním, že teď jejich dětství končí...
Sám mu velmi dobře rozumím. Když byl můj syn John malý, chodíval za mnou ráno do koupelny a říkal: „Tati, řekni mi pohádku, než se oholíš.“ Chtěl to po mně každý den. Pak jednoho dne nepřišel. Neposlal mi pohlednici s varováním, že to nastane, neřekl ani: „Mimochodem, tati, dnes ráno je to naposledy.“ Prostě se jen toho deštivého zimního dne v sedm hodin ráno tichounce zavřely tyhle dveře dětství.
Zkuste si představit osmnáct let dětství jako přesýpací hodiny, které místo písku obsahují dny. Když se vaše dítě narodí, máte tam 6 570 dní, když je mu deset let, už jen 2 920. Žádná peněžní suma, moc ani prestiž to číslo nezmění.
Využijte a nepromarněte ten čas.
Už dnes...
.jpg)
