Papež František – střípky z pestrého života

Bergoglio je člověkem s nohama pevně zakotvenýma v křesťanství 
a s pohledem upřeným do dálky.  (Sergio Gobulino)

Budoucí papež pobývající ve slumu

„Pamatuji si, jak Jorge přicházíval do mého domku z plechu a udusané hlíny. Zdržel se několik dnů. Právě v těch okamžicích bylo možné pochopit, že není člověkem, který by si jen tak někde v chládku povídal a četl o teologii. Byl to muž misie. Chudým naslouchal, chudé pozoroval v jejich bídě i v jejich rozletu. Ponořil se do jejich světa, do jejich utrpení, spouštěl se do hlubin jejich srdcí, a když se z nich opět vynořil, předával jim své poselství naděje.“ (Sergio Gobulino – sociální pracovník, který se dobrovolně rozhodl pro život a pomoc v chudinské čtvrti „villa miseria“ na periferii Buonos Aires)

Byl prostým člověkem

Byl vždy člověkem velmi prostým a mužem velké inteligence, a to i v praktických věcech. Je schopný dělat víc věcí najednou. U nás takové jako on nazýváme ‘muži orchestru’, v tom smyslu, že jsou schopni hrát na různé nástroje. Říká se, že i v kuchyni mu to šlo skvěle. Plněné vepřové „à la Bergoglio“ je specialita, na kterou v koleji vzpomínají dodnes. (Juan Carlos Scannon – jezuita a stoupenec „teologie lidu“, kterého vojenský režim považoval za „kněze komunistu“, ač, jak on sám říká: „s marxismem jsem neměl nikdy nic společného.“)

Argentinský vojenský režim

24. března 1976 provedla armáda v Argentině politický převrat. Byl vyhlášen výjimečný stav, zrušena ústavní práva, byla pozastavena politická činnost a aktivity spolků, byly zakázány odbory, cenzurován tisk. Byla to barbarská doba. Diktatura zlikvidovala mnoho nevinných. Mučení a znásilňování se stalo běžnou praxí k získávání informací a jeho součástí byla metoda systematického masového mizení osob, která měla vytvořit atmosféru strachu.  Většina Argentinců, unavená předchozím dlouholetým (levicovým) násilím a ideologií, na vzestup armády nezareagovala. Zásah vojska byl vyžadovaný částí společnosti, která do něho vkládala naději na vyřešení napětí a konfliktů, kterým předchozí vlády nebyly schopny čelit. Třebaže bylo nezbytné zasáhnout energicky, vojsko zašlo mnohem dál, než nakolik to společnost očekávala.  Bleskový zásah přinesl výsledky už po několika málo měsících. Definitivně zmizelo minimálně 30 000 osob, bylo odejmuto více než 500 dětí rodičům odsouzeným k smrti, byly uvězněny tisíce politických aktivistů, do exilu uteklo  přibližně dva miliony osob a mimo to bylo cca 19 000 lidí jen tak zastřeleno na ulici. 

Toto byla Argentina Jorgeho Maria Bergoglia, který se v roce 1973 stal provinciálem jezuitů. Byla to situace, z níž, jak se zdálo, nebylo úniku. Země se ocitla v těch nejhorších rukou. Uniforma udělala z násilníků státníky. Tohle byli lidé, před nimiž bylo nutné mít se na pozoru. A byli to právě tito lidé, s nimiž bylo třeba se vypořádat, aby se mohly zachránit nevinné životy.

Pod svícnem tma

Prezident vojenského režimu Jorge Rafael Videla žil a působil v salonech prezidentského paláce Casa Rosada, vzdáleného několik set metrů kostela sv. Ignáce se sídlem jezuitů a katolickou školou. A právě zde se Bergoglio setkával s pronásledovanými. Vojáky by určitě nikdy ani ve snu nenapadlo, že to vše jim Bergoglio dělá přímo před nosem. Byli příliš arogantní na to, aby je napadlo, že by provinciál spolu s disidenty, které ochraňoval a kterým pomáhal na svobodu, mohl mít takovou odvahu, aby se jim „procházel“ přímo před prezidentským palácem Casa Rosada. A právě kostel sv. Ignáce byl strategickým článkem Bergogliova „seznamu“. 

Byl bych směšný, kdybych se v mém věku měnil 

„Milý Quique, …  neztratil jsem pokoj tváří v tvář té vskutku překvapivé události [volbě papežem], kterou vnímám jako Boží dar. Snažím se zachovat si stejný způsob života a jednání, jaký jsem vedl v Buenos Aires. Kdybych se v mém věku měnil, byl bych směšný. Nechtěl jsem se přestěhovat do Apoštolského paláce. Chodím tam jen pracovat a na audience. Zůstal jsem v konventu Casa Santa Marta, v němž jsou ubytováni biskupové, kněží i laici. Vídám se s lidmi a žiju normální život: ráno mše svatá pro veřejnost, stravuji se v jídelně s ostatními atd. To vše mi dělá moc dobře a chrání mě to před izolovaností. Prosím Tě o Tvou laskavou modlitbu i o modlitby druhých.“  (Z dopisu pepeže Františka pro  Enriqua – Quique – Martinéze Ossoly, kněze pracujícího mezi chudými)

Papež František – krátký životopis

Původním jménem Jorge Mario Bergoglio se narodil 17. prosince 1936 v Buenos Aires jako nejstarší z pěti dětí.

Po maturitě na chemické průmyslovce pracoval nějaký čas jako dělník. Ve 21 letech vážně onemocněl a dostal se do bezprostředního nebezpečí smrti. Kvůli infekčnímu onemocnění mu pak byla odebrána část plíce.

Následně se rozhodl pro kněžství. V roce 1958 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova (jezuité). V letech 1964 až 1966 vyučoval literaturu a psychologii . 13. prosince 1969 byl vysvěcen na kněze. V letech 1970-1971 absolvoval další řádovou formaci ve Španělsku. Pak se sám stal formátorem řádového dorostu (novicmistrem), vyučoval na teologické fakultě, a byl rektorem semináře. 31. července 1973 byl zvolen provinciálem argentinských jezuitů a tuto funkci vykonával po šest let.

V situaci velkých ekonomických existenčních rozdílů byl aktivní v pomoci chudým a podporoval iniciativy, které s chudými pracovaly. Byl tak někdy (neprávem) označován i  za „marxistu“. On ale zdůrazňoval, že „Bůh, ač byl bohatý, se stal pro nás chudým a primárně mezi chudými působil a my křesťané máme být jeho následovníky…“

V době kruté vojenské diktatury v Argentině (1976-1983), kdy například beze stopy zmizelo 30 000 lidí, Bergoglio skrytě pomáhal mnoha pronásledovaným a „dostal za hranice mnoho pronásledovaných i za cenu vlastního života. Díky jeho pomoci ve mně nezůstla ani jedna pochybnost, když jsem se sebe sama ptávala, na čí straně je Stvořitel“ (Alice Olivierová).

V letech 1980 až 1986 byl rektorem semináře a filozofické i teologické fakulty i farářem. V roce 1986 pobýval v Německu. V roce 1992 jej papež Jan Pavel II. jmenoval pomocným biskupem v Buenos Aires.  3. června 1997 byl jmenován arcibiskupem v Buenos Aires.

13. 3. 2013 byl zvolen papežem a přijal jméno František.