Je nezbytné, abychom se zakořenili v Bohu, který je neměnný
Svět prožívá těžké časy a může být i hůř… Proto je nezbytné, abychom se zakořenili v Bohu, který je neměnný. Ježíš nás v evangeliu vyzývá: „Bděte a modlete se v každé době, abyste mohli všemu tomu, co se má stát, uniknout a obstát před Synem člověka“ (Lk 21,36).
Modlitba nám umožňuje čerpat v Bohu stále nový život, představuje neustálou regeneraci a obnovu. Ať jsou zkoušky, rozčarování, těžké situace, neúspěchy a pády jakékoli, v modlitbě můžeme najít vždy dostatek síly a naděje k tomu, abychom dále existovali s naprostou důvěrou v budoucnost. Což je dnes zvláště potřebné!
Vztah s Bohem je základním prvkem stability našeho života
Vztah s Bohem, který se vytváří při modlitbě, je také základním prvkem stability našeho života. Bůh je skálou, jehož láska je neotřesitelná. V našem tak nestabilním světě, který se rychle mění, kde jsou elektronické přístroje zastaralé a překonané již v okamžik, co jsou uvedeny na trh, je o to důležitější, abychom v Bohu našli svou vnitřní oporu. Modlitbou se učíme zakořenit v Bohu, „zůstávat v jeho lásce“ (srov. Jan 15,9), najít v něm sílu a ochranu, což nám také umožní, abychom se stali oporou pro druhé.
Bůh je jediným opravdovým nevyčerpatelným zdrojem energie. V modlitbě můžeme zakusit, že „tělo nám sice chátrá, ale duše se den ze dne zmlazuje“, jak to říká apoštol Pavel (srov. 2 Kor 4,16). Připomeňme si také slova proroka Izaiáše: „Mladíci jsou zemdlení a unavení, jinoši se potácejí, klopýtají. Ale ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly; vznášejí se jak orlové, běží bez únavy, jdou bez umdlení“ (srov. Iz 40,30-31). Samozřejmě, že v životě zakusíme okamžiky trápení, zkoušek a zemdlenosti. Nicméně zůstává pravdou, že nám Bůh v modlitbě dá energii, kterou potřebujeme, a někdy i fyzickou sílu, abychom mohli žít a milovat.
Jsou chvíle, kdy nás rozum nedokáže upokojit
Všichni jsme buď již učinili či jednoho dne učiníme následující zkušenost: v určitých těžkých chvílích plných pochybností a zkoušek se nedokážeme vzpamatovat, jestliže zůstaneme na úrovni rozumového uvažování. Například v okamžicích, kdy se znepokujeme kvůli budoucnosti a začneme rozvažovat, vystavujeme se nebezpečí, že se dostaneme do naprosto bezvýchodné situace. Náš rozum nedokáže nikdy rozlišit, jestli zvítězí důvody, které nás znepokojují, nebo ty, které nás uklidňují. Nedokážeme všechno správně předvídat a mít pod kontrolou.
Jediným způsobem, jak se správně rozhodnout - to je zvolit si důvěru, naději a pokoj, není hromadění argumentů, protože vždycky se najde nějaký argument proti, ale připomenout si slova Písma a s vírou se o ně opřít:
„Nedělejte si proto starosti o zítřek“ (Mt 6,34)
nebo „Neboj se, malé stádce! Váš Otec rozhodl, že vám dá království“ (Lk 12,32)
nebo „U vás však jsou spočítány i všechny vlasy na hlavě“ (Lk 12,7).
Opravdový pokoj nevyvěrá ze závěrů lidského uvažování, ale z přilnutí k Božím příslibům
Opravdový pokoj nevyvěrá ze závěrů lidského uvažování, ale z přilnutí srdce k Božím příslibům, které nám sděluje jeho slovo. Jestli se v některém okamžiku zmatku či pochybností opřeme vírou o slovo Bible, vlastní autorita tohoto slova se pro nás stane oporou a posilou. Nejedná se o žádné kouzlo, které by nás zbavilo veškeré úzkosti a zmatků. V důvěrném přijetí Božího slova však tajemným způsobem najdeme sílu, kterou nám nikdo jiný nemůže dát.
***
„Na světě sice budete mít soužení, ale důvěřujte, já jsem přemohl svět!" (srov. Jan 16,33)
„Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí!“ (srov. Jan 14,1-6).
„Jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!“ (srov. Mt 28,20)
„Ježíš je stejný včera i dnes i navěky“. (Žid 13,8)
