Iluze, kterou je třeba rozptýlit:
člověk prožije svůj život bez těžkostí a utrpení
Dětem vyrůstajícím v našem rozvinutém světě se předává neuvěřitelná nepravda - říká se jim, že většina lidí má naději prožít život až do konce bez utrpení, bez bolesti, bez temnoty. Tuto iluzi vytvářejí média, zvláště reklama, výchovný systém, zevšeobecňující postoje, které formují sociální chování lidí, a také určité náboženské myšlení. Život každého člověka by měl být dle této iluze zalit sluncem, a není-li, jednou přijde štěstí, všechno dopadne dobře a zlaté prosluněné časy se zase vrátí zpátky. Není třeba se trápit - vždyť zase rozkvetou růže.
Tato nepravda není úmyslná lež - je to vlastně obecné popření reality. Není to zlovolný podvod, ale iluze, kterou je třeba rozptýlit. A musíme ji rozptýlit, máme-li vůbec dospět ke zralému smyslu pro relativní bezpečí v tomto světě. Každý, kdo čte tyto řádky, má jistě zkušenost s temnotou ve svém životě - všem se nám jí ještě v určité míře dostane, pokud nezemřeme co nejdřív. Mnozí jsou v ní ponořeni právě nyní. Jestliže se člověk nepostaví tváří v tvář zřejmé skutečnosti - že chvíle utrpení, bolesti a těžkostí jsou nevyhnutelné -, pak bude v životě neuroticky přebíhat z místa na místo jako vystrašené zvíře. Může přijít rozčarování, hluboká deprese, cynismus nebo hořký hněv. Velmi pravděpodobně se tento hněv zaměří na Boha: měl stvořit lepší svět!
Co můžeme dělat?
Jestliže tedy před obtížemi neutíkáme a nesnažíme se jim za každou cenu vyhnout, co můžeme dělat? První věc je nasnadě: věřit a otevřít se v mysli tomu, že obtíže a bolest tvoří nevyhnutelnou součást života. Každý dostane svůj díl, zvlášť ti, kdo se zoufale snaží před utrpením uchránit. Hořce se zklame, kdo si myslí, že tento krátký, křehký život jim měl přinést radost, která je určena svatým v nebi.
Jakmile odmítnete iluzi, že život je pro většinu lidí radostnou rozkoší, pak jste připraveni obstát i v temných chvílích. Někteří lidé se rozhodnou pro stoické řešení: zachovávají důstojné mlčení a snaží se svým trápením neobtěžovat druhé. Tento postoj je sice může dovést k jisté zralosti, ale také k tiché beznaději, ke ztrátě humoru a k chmurnému pojetí života.
Je normální, že nějak trpí každý člověk
Octnete-li se v temnotě, vězte, že máte mnoho společníků. Jestliže si dokážete připustit univerzální lidskou zkušenost utrpení, pak vás toto vědomí v budoucnu otevře soucitu a citlivosti ke skryté lidské bolesti. Zamítnete-li nepodloženou iluzi, že "každý se má dobře, jen já ne", stanete se mnohem otevřenějším člověkem, citlivým k utrpení druhých a ochotným druhým naslouchat a pomáhat.
I v nejhorších chvílích je se mnou Pán života
Poselství Kristovy smrti a vzkříšení zní takto: s vírou se dá jít v životě vždycky zas dál, využijeme-li neštěstí a ztráty jako možnosti prosit o Boží milost, která nám pomůže.
Juliána z Norwiche píše o Kristu: "On přece neřekl: ´Nebudete zmítáni bouřemi, nebudete unaveni námahou, nedotkne se vás nepokoj.´ Řekl: ´Nebudete přemoženi.´ Bůh chce, abychom měli tato slova na mysli a byli vždy pevní ve víře, jak ve smutku, tak v radosti."
