Často jsme tak pohlceni starostmi

Často jsme vlastními starostmi pohlceni natolik, že si ani nevšimneme potřeb lidí kolem nás. Jakmile si jich všimneme, máme možnost reagovat. Rozhodneme-li se druhým pomoci, znamená to, že budeme muset obětovat jednu ze dvou věcí, které jsou pro nás nejcennější – peníze nebo čas. A možná obojí.

Někdy se domníváme, že máme příliš málo obojího, jak času tak peněz, a proto druhým nemůžeme pomoci. Nejednou pak uvažujeme takto: Kdybych si to mohl dovolit, něco bych s tím udělal. Jelikož si to dovolit nemohu, přispěji alespoň na charitu. Ano, přispět na charitu je rovněž projevem laskavosti a někdy je to to nejlepší, co můžeme udělat. Ale pokud jde o osobní projevy drobné laskavosti v každodenním životě, která nás vlastně nic moc nestojí, má většina z nás ještě prostor pro osobní růst.

Jak málo stačí!

Před více než dvěma tisíci lety (tedy o více než dva tisíce let dříve, než přišly mobilní telefony, počítače atd.) varoval řecký filozof Sokrates: „Střezte se prázdnoty uspěchaného života.“

Možná se domníváme, že nemáme čas
poděkovat recepční
nebo upozornit pracovníka v kině, že někdo na parkovišti nechal svítit světla.
Jak málo stačí!
Někdy stačí jen milé slovo, které řekneme,
anebo naopak slovo, které z úst vůbec nevypustíme. 

Možná jsme ale tak zaměstnáni dalším bodem svého nabitého programu, že ani nepřemýšlíme o tom, zda být laskavý či ne. Každý z nás totiž může drobně a účinně přispívat ke krásnějšímu a pokojnějšímu soužití ve svém okolí. 

 

Se svolením zpracováno podle knihy: Gary Chapman - Láska jako životní styl,
kterou vydal Návrat domů. Redakčně upraveno. Několik kapitol z této knihy naleznete zde.