Nenávist mi někdy nedovoluje ani spát…

Jednou za mnou přišel jeden člověk s jedním osobním problémem. Na začátku našeho rozhovoru jsem se ho zeptal: “Máte v životě někoho, nějakého člověka, kterého nenávidíte?” Začal se smát a pověděl mi: “Samozřejmě, znám velmi mnoho lidí, které nenávidím.” Tak jsem se ho zeptal: “Pokoušel jste se jim někdy odpustit?” Obrátil se ke mně a řekl: “Nejsem přece křesťan. To váš Ježíš požaduje odpouštět“.  Tak jsem mu odpověděl: “Dobře, odložme tedy pro tentokrát stranou mého Ježíše a hovořme spolu jako dva dospělí lidé.” A zeptal jsem se: “Neruší vás nenávist ve spánku?” Pověděl mi: “Abych byl upřímný, nespím vždycky dobře právě kvůli lidem, které nenávidím. Často na ně myslím a zneklidňuje mě to.” Na to jsem mu řekl: “Já spím vždycky dobře. Spím dobře, protože odpouštím.”  Snažil jsem se mu následně vysvětlit, že když někoho nenávidí, stává se v jistém smyslu závislým na nenáviděné osobě. Když jí však odpustí, osvobodí se od ní.

Když někoho nenávidíme,
jsme k nenáviděné osobě připoutáni

Když někoho nenávidíte, když někomu neodpouštíte, jste k nenáviděné osobě připoutaní a tato osoba vás v myšlenkách neustále pronásleduje a soustavně citově týrá.

S lidmi můžete být spojeni pozitivně nebo negativně. Pozitivní závislost nastává tehdy, když určitou osobu milujeme. Pozitivní závislost v nás vyvolává pokoj, vyrovnanost a radost. Když je však pouto mezi osobami negativní, závislost vnáší do našeho života smutek a nevyrovnanost. Proto je třeba odpouštět. Když odpouštíme, od dotyčné osoby se odpoutáváme.

Když však odpustíte, rozvazujete negativní pouto, které vás svazovalo a už vás nadále citově nezraňuje. Když tedy odpouštíte, je to i pro vaše osobní dobro. Když druhému člověku odpouštím, dělám něco, z čeho mám nakonec užitek i já. Pomáhám i sobě, protože se odpoutávám od něčeho, co v mém životě bylo překážkou.

Když nenávidíme,
jsme sami otevření nenávisti

Když budeme v životě kolem sebe jen křičet: “Nenávidím!”, potom se také budeme jako nenávidění cítit. Když budeme v životě křičet “Miluji!”, budeme cítit, že jsme milováni. Když milujeme, jsme otevření lásce. Když nenávidíme, jsme otevření nenávisti. Musíme nyní ve svém životě nalézt místa, která jsou bez lásky, abychom do nich mohli lásku vnést. Všichni v sobě můžeme odhalit místa, kde se necítíme být milováni.

Řeknu vám něco, co vás možná zarazí… Zamyslete se nad tím, který člověk stojí ve vašem životě nejdál, který je vám nejvzdálenější, ke komu snad chováte nenávist. A nakolik jste blízko této osobě, natolik jste blízko Bohu. Nejste blízko Bohu proto, že „milujete každého člověka na zeměkouli“ , ale jste mu blízko natolik, nakolik jste blízko osobě, která je vám nejvzdálenější.

Ježíš potvrzuje tato slova u Jana. “Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem: jak jsem já miloval vás“” (Jan 13,34-35).

Co znamená milovat?
A co znamená milovat nepřátele?

Buďme nyní konkrétnější a položme si otázku: Co znamená milovat, zejména co znamená milovat nepřátele? Myslím, že velmi jasnou odpověď nacházíme u Lukáše, kde nám Pán Ježíš dává čtyři jasná doporučení. Ježíš říká: “Ale vám, kteří posloucháte, říkám: Milujte své nepřátele, prokazujte dobro těm, kdo vás nenávidí, žehnejte těm, kdo vás proklínají, modlete se za ty, kdo vám ubližují” (Lk 6,27-28).

Milujte

Nyní si všimneme těchto tří slov: “Milujte své nepřátele.” Je velmi těžké milovat i veřejné nepřátele, natož své osobní nepřátele. Většinou nemáme skutečné nepřátele, ale máme okolo sebe lidi, kteří nám ubližují, kteří nám dělají zlé věci. Nemůžeme říct, že je mým nepřítelem člověk, který mě zranil slovem. Ale i tomuto člověku je těžké odpustit.

Všimněme si, že Ježíš nám neříká: “Nemějte nenávist” a “Neubližujte”, ale říká: “Milujte.” “Nemít nenávist” znamená nic nedělat. “Milovat” znamená dělat něco pozitivního. Proto Pánu nestačí jen to, že o jiných lidech nemluvíme špatně, že je nemáme v nenávisti. Ježíš chce, abychom lidi milovali, abychom pro ně dělali něco pozitivního a dobrého. Milovat nepřítele znamená dělat pro něho něco pozitivního. Lásku můžeme vyjádřit modlitbou za člověka, který je našim nepřítelem nebo tím, že mu pomůžeme a že se snažíme zjistit, co potřebuje. Láska je něčím pozitivním.

Prokazujte dobro

Ježíš potom pokračuje a říká: “...prokazujte dobro těm, kdo vás nenávidí...” Tady je už Ježíš detailnější. Říká: “Konejte dobro těm, kdo vás nenávidí.”

Slovíčko “nenávidět” je velmi silné. Není možné říct, že lidé, kteří vás zranili, vás nenávidí. Často nás zranili i rodiče, ale neznamená to, že nás nenávidí. Mezi manžely se často vyskytují hádky, ale ještě to není signál, že vůči sobě chovají nenávist. Když mluvíme o nenávisti, jdeme až na hranu věci. Ježíš nám říká: “Prokazujte dobro těmto lidem.”

Pokud se vám před očima objeví nějaká osoba, o které si myslíte, že vás nenávidí nebo vy nenávidíte ji, Pán vám říká, abyste uvažovali nad tím, jak byste pro tuto osobu mohli vykonat něco dobrého. Snažte se najít něco velmi konkrétního, čím jí projevíte svou lásku.  Své odpuštění můžete projevit tím, že se k dotyčnému člověku začnete jinak chovat. Ale v každém případě je důležité udělat něco pozitivního.

Nyní můžeme lépe pochopit, že láska je rozhodnutí, ne jen cit. Milovat, to znamená něco dělat, ne jen něco cítit. Často říkáme: “Dobře, můžeme udělat něco dobrého, ale neděláme to s radostí.” Možná že pod slovem “s radostí” chápete něco citového. Když něco děláme, nemusí tuto činnost nutně provázet nějaké citové prožívání. Ale dělat něco s radostí znamená dělat to ochotně proto, protože to Bůh od nás chce.

Žehnejte

Přicházíme ke třetímu a asi nejtěžšímu Ježíšovu doporučení, ve kterém říká: “...žehnejte těm, kdo vás proklínají...” To je velmi důležité. Neříká, abychom se nestarali o ty, kteří nás proklínají, ale říká, abychom jim žehnali. A to není vždy lehké.

Jak žehnat? To, co říká Ježíš, je logické. Když mě někdo proklíná, tato kletba do mě vstupuje jen tehdy, když jsem kletbě otevřený. A co nás kletbě otevírá? Nenávist a nedostatek lásky. Ale když žehnáte, zavíráte všechna okna, všechny dveře, celou svou osobu proti prokletí. Když milujeme, obklopujeme se láskou a žádná kletba nás nemůže zasáhnout. To je velmi důležité. Můžu to potvrdit svou vlastní osobní zkušeností.

Když žehnáme osobě, která nás proklíná, slavíme vítězství nad tím, kdo chce pro nás zlo. Nesmíme se proto žádné kletby bát. Když vás napadne jméno člověka, o kterém předpokládáte, že na vás mohl uvalit kletbu, okamžitě mu žehnejte. Jen co mu požehnáte, oblékáte si jakoby ochranný štít a nic se vás nemůže dotknout. Proto nám Ježíš říká: “Žehnejte těm, kdo vás proklínají.”

Modlete se

Ježíš pokračuje a říká: “...a modlete se za ty, kdo vám ubližují!”Je velmi důležité, abychom odevzdali Pánu všechny lidi, kteří s námi špatně zacházejí. Udělal to i Ježíš, když visel na kříži a řekl Otci: “Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí” (Lk 23,34). Udělal to i Štěpán, když ho kamenovali. Obrátil se na nebeského Otce slovy: “Otče, nezapočítej jim tento hřích!”

Modlete se za ty, kdo vám ubližují. Když se modlíme za lidi, kteří nám působí zlo, stáváme se svobodnými lidmi. 

Ježíš nám dává velmi jasné pokyny, jak zacházet s člověkem, kterému máme odpustit. Milujte toho člověka, konejte pro něho dobré skutky, žehnejte mu, modlete se za něho. Všechno to jsou pozitivní činnosti. Je to určitý závazek, je to rozhodnutí, je to něco pozitivního. To je odpuštění, které také nám přináší uzdravení ran, které jsme utržili. Jak jsme už řekli, když odpouštíme, odpuštění přináší větší užitek nám než těm, kterým odpouštíme. A stáváme se svobodnými.