Ježíšův potupný konec
měl znamenat definitivní vítězství nenávisti a smrti
O Velikonocích prožíváme
tragickou událost jedinečného muže,
který změnil svět nikoliv tím, že zabíjel druhé,
ale tím, že se sám nechal zabít přibitím na kříž.
Tento člověk, který svým vrahům odpouští, když ho zabíjejí,
je Synem Božím, který „nelpěl na tom, že je rovný Bohu,
ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka...
ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti ne kříži“ (Flp 2,7-8).
Ježíšův potupný konec měl znamenat
definitivní vítězství nenávisti a smrti nad láskou a životem.
Ale nestalo se tak! Na Golgotě byl sice vztyčen kříž,
na kterém visí mrtvý muž, ale tento muž byl „Synem Božím“.
Kristus umírá na kříži
z lásky k nám!
Bolestné umučení Ježíše představuje vrchol zjevení lásky Boží
ke každému z nás: „Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna,
aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“ (Jan 3,16).
Z lásky k nám Kristus umírá na kříži!
Během dvou tisíciletí se zástupy mužů a žen
nechávaly přitáhnout tímto tajemstvím a následovaly jej,
aby jako on a s jeho pomocí daly svůj vlastní život jako dar ostatním.
Mnozí z nich nám zůstávají neznámí.
I v této době je mnoho lidí, kteří v tichu svého každodenního života
spojují své utrpení s Kristovým a stávají se apoštoly pravé obnovy!
Budeme žít!
Bratři a sestry! Na Golgotě se tyčí kříž,
ale pohled naší víry míří k rozbřesku nového dne.
Zakoušíme již radost a zář Velikonoc.
„Jestliže jsme však s Kristem umřeli, jsme přesvědčeni,
že spolu s ním také budeme žít“ (Řím 6,8).
S touto jistotou pokračujme na naší cestě.
Vám všem radostné Velikonoce ve světle vzkříšeného Pána!
(Zpracováno podle promluvy
papeže Benedikta XVI.
dne 11. 4. 2009)
