Jsem vdaná, ale před několika lety jsem udělala jednu velkou chybu a od té doby se naše manželství hroutí a náš vztah přestává fungovat. Už nevím, jak dál. Nedaří se mi mít manžela ráda, dělám teď vše už jen kvůli dětem. Tento stav už trvá hrozně dlouho. Jsme jako dva nešťastníci, kteří si ubližují navzájem a nevím, jak z toho ven. Nějakou dobu jsem měla snahu vztah napravit, ale on to vnímal jen jako pokrytectví. Svým chováním ubližuje mně i dětem a já už nevím, jak dál, přestávám vidět smysl mé snahy, ale ještě pořád mám trochu naděje, že s tím něco jde dělat. Modlím se každý den i s dětmi, ale udělala bych cokoliv, aby to bylo dobré. Prosím poraďte mi, co bych mohla ještě udělat.

Neodpuštění je jako vězení

Je dobře, že jste našla odvahu, abyste napsala. Je dobře, že hledáte cestu z vězení. Zní to možná hodně tvrdě, když píšu z vězení, ale neodpuštění je opravdu vězení. „Vězení s klíčem uvnitř“ jak to výstižně nazvala K. Lachmanová ve stejnojmenné knize (Vězení s klíčem uvnitř).

Zdá se mi, že jste s manželem zůstali zavření v době před několika roky. Nevím, co hrozného jste udělala, ale vím, co na naše viny a hříchy říká Bůh. Není nic, co by nám neodpustil, když je nám to líto a stojíme o jeho odpuštění. Nevím, jestli jste přijala Boží odpuštění a jestli věříte, že Vaši vinu úplně smazal a už na ni nikdy nevzpomene. Jestliže ano, poproste ho, ať Vám pomůže odpustit sobě samé. To je další krok. Pak se Vaše srdce začne uzdravovat a nebudete se tolik bát toho, že manžel začne zase vyčítat a připomínat staré věci. Vaši hodnotu, neurčuje ani Váš manžel ani nikdo jiný. Jste milovaná a chtěná Bohem - dovedete si představit, co to znamená?

Kolik času spolu trávíte?

A teď se zkusíme spolu podívat na Váš vztah s manželem. Co můžete ještě udělat, aby se váš vztah zlepšil? Vím toho velmi málo o tom, jak vlastně spolu žijete. Kolik času spolu trávíte? Jak a o čem spolu mluvíte? Sdělujete si, jak je vám, jak se cítíte, jak bylo v práci, co zajímavého nebo i obyčejného jste ten den prožili? Víte o svém manželovi, co mu ubližuje a co mu naopak dělá radost? Ví to on o Vás? Můžete se spolu modlit? A odpouštíte si někdy?

V každém vztahu si někdy ublížíme

V každém živém – to znamená skutečně žijícím vztahu, si někdy ublížíme, dotkneme se něčeho citlivého v tom druhém. Právě proto, že jsme si velmi blízcí, je každý nešetrný dotek tak bolestivý a tak nás zraňuje. A protože rána bolí a my se bojíme, že přijde další, tak se raději uzavřeme. Tohle už nechceme zažít. Nic k nám nemůže, ale ani my nemůžeme sami k sobě. Ani k druhým. A to je pak těžké někoho milovat. K našemu srdci totiž vede jen jedna cesta. A ta je buď otevřená nebo uzavřená. Ale pokud odpouštíme a je nám odpouštěno, zranění je ošetřeno, drát je napojený, zaletovaný, dveře vězení, do kterého jsme se sami uzavřeli se otevírají…

Odevzdejte své manželství Bohu a proste ho o pomoc

Zkuste si, odpovědět na otázky, které jsem nabídla. Zkuste se dobře dívat a vnímat, jak spolu zacházíte. Jestli to půjde, klekněte si spolu před kříž, odevzdejte své manželství se všemi radostmi, starostmi i ranami Bohu a proste ho o pomoc. A jestli to zatím nemůžete udělat spolu, udělejte to alespoň sama. A myslete na své děti. Podle Vás a Vašeho manžela si vytvářejí obraz a představu o tom, jak má vypadat rodina, manželství, vztah mezi mužem a ženou. Od vás obou se učí milovat, chybovat, znovu začínat, odpouštět…

Přeji vám, abyste našli chuť a odvahu znovu k sobě hledat cestu, znovu se pomalu přibližovat, znovu si důvěřovat a riskovat i to, že to bude bolet. Určitě to stojí za to!

Internetový dotaz pro web vira.cz zodpověděla
soukromá psychoterapeutická poradna v Sušici.
V dotazu a odpovědi byly provedeny redakční úpravy,
které dotaz a odpověď zcela anonymizují.
Případná podobnost je proto čistě náhodná
(a ev. způsobená i tím, že popisovaný případ se vyskytuje obecně častěji...).