Není těžké rozeznat rozdíl mezi slepicí a skřivánkem. Slepička hledí jen k zemi, hrabe se v hnoji, hledá červíky a zrníčka. Patří k čeledi ptáků, ale létá pramálo. Vyletí, jen když se objeví vlčák nebo chlap s klackem. Vyletí jen těžkopádně a nevysoko. Pak se opět vrátí ke svému hrabání.
To vlaštovka nebo skřivánek jsou jinačí ptáci! Výšky jsou stále jejich doménou.
Podobně máme dva druhy křesťanů. Ti první rozumí klacku: "Bůh vyhnal člověka z ráje, když zhřešil, a postavil tam ještě hlídače, aby se nemohl nikdo vrátit. Bůh je totiž nejvýš spravedlivý! Dobré odměňuje a zlé trestá. Boží Syn se stal člověkem, aby nás svou smrtí vykoupil. Je to pochopitelné, a tím vše končí."
Druhá skupina křesťanů jsou ti, pro které je Bůh dobrotivý Otec, který vyhlíží svého marnotratného syna a těší se, že se vrátí. On je totiž nejvýš shovívavý! Dobré chce učinit ještě lepšími a zlé přivést k rozumu. Boží Syn se stal člověkem, aby nás přivedl k tomuto Otci – leč stálo ho to život… Je to nade vše pochopení, ale tím vše začíná…
Se svolením zpracováno podle knihy:
P. Jan Rybář, S.J., Musíš výš
kterou vydalo vydavatelství Grantis.
