Existuje mnoho názorů, že křesťanství je jakýmsi přežitkem. Je nudné a člověku nic nemůže dát. Vždycky to tak ale nebylo. Bývaly doby, v nichž být křesťanem bylo tím nejnapínavějším na světě. Jinak by nebylo možno vysvětlit, že křesťané byli v různých staletích a kulturách pronásledovaní, věznění a popravovaní, dokonce předhazovaní lvům. Tito lidé planuli nadšením. Všechno jim mohli vzít, jenom ne víru - ta byla tím nejcennějším, co měli. Raději si nechali srazit hlavu! Těžko uvěřit, co?
Víte však, že i dnes jsou ještě ve světě křesťané terorizováni, vězněni, a dokonce zabíjeni - a člověk se pak ptá, jak to, že riskují hlavu a krk, když to stejně mnoho lidí považuje jen za "vychladlé kafe". Úplně mrtvé (jak se stále říká) křesťanství ale zase není. Ještě stále totiž na celé zemi nenajdete podnik, který by měl jen přibližně tolik návštěvníků jako bohoslužba, kterou křesťané slaví neděli co neděli na celém světě. Tak moc "mimo" dějiny být nedokážou!
Vy jste se dali na cestu, abyste zjistili, co na té historii vlastně je - a to považuji za velice silný postoj. Chci se za vás proto modlit, abyste nenarazili na falešné proroky, na nějaké intelektuální žvanily, ale abyste se svěřili lidem, v nichž hoří vnitřní oheň. Protože víru člověk nemůže ovládnout rozumem a získat intelektuální akrobatikou - k tomu potřebuje především srdce. A to musí být zapálené.
Zpracováno podle knížky
"Zastav se! Dopisy Pánu Bohu
a jeho pozemskému personálu",
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
