Dnes se stále více setkáváme s rodiči, kteří jsou unavení a vyčerpaní, se zničenými matkami, jimž děti odčerpaly všechny síly. Děti, po nichž nikdo nikdy nechtěl, aby se naučily milovat, dokážou rodičům udělat ze života peklo, protože chtějí jen brát, a ne dávat a domnívají se, že právo na štěstí mají jen ony a nikdo jiný.
Milovat není snadné a pěkný vztah vždy vyžaduje určitou námahu a odříkání. Pokud dětem dovolíme, aby na toto základní pravidlo zapomínaly, stanou se z nich příživníci zneužívající dobroty, trpělivosti, chápavosti a nakonec i lásky druhých lidí. Takové děti předmět své lásky postupně „zabíjejí“.
Kuře miluje zrní, ale hospodyně je mu lhostejná
Nezralý člověk nevnímá druhého jako lidskou bytost, zajímá se jen o to, jak ten druhý dokáže uspokojovat jeho přání, jaký prospěch z něho může mít. Kuře miluje zrní, ale hospodyně, která mu je sype, je mu lhostejná. Z rodiče se tak postupně stává taxikář, komorník, posluhovačka či živý bankomat, až nakonec pocítí v duši velkou hořkost a začne si klást otázku: „Kým vlastně pro své dítě jsem?“ Tato hořkost, tento velký vnitřní smutek pramení ze zklamání nad tím, že se otci či matce nedostává úcty a vážnosti. Jedním slovem, že dítě rodiče doopravdy nemiluje.
Mít dobré známky není všechno
Umět doopravdy milovat se dnes většinou za záruku šťastného života nepovažuje. Rodiče se domnívají, že hlavní je dobře se učit, a školní prospěch bývá tím jediným, na co je kladen důraz a co si zasluhuje námahu a určité oběti jak ze strany dětí, tak i rodičů. Je považován za jediný směrodatný ukazatel úspěšného života, za jediné nezpochybnitelné dobro, které dítě v dalším životě zúročí. Kvůli průměrnému vysvědčení je doma pozdvižení, ale kvůli tomu, že z dítěte vyrůstá sobec, se nikdo neznepokojuje. Kdybychom naše děti učili milovat stejně usilovně, jako se staráme o to, aby měly dobré známky, celý svět by se rázem změnil.
Se svolením převzato z knihy:
Maminky, které milují příliš,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Několik kapitol z této knihy naleznete zde.
