„Po jednom duchovním cvičení prožil můj manžel opravdové obrácení. Od té doby je pro něj jen Bůh, nic jiného. Dal mi to jasně najevo… Jeho zbožnost má přednost před našimi společnými činnostmi, a já tím trpím.“

U manželů je časté, že jeden z nich má dojem, že v srdci druhého zaujímá až druhé místo nebo že před ním mají přednost různé zájmy toho druhého. Kolik žen vyčítá svému manželovi, že myslí jen na svou práci! („Je mi nevěrný se svým podnikem,“ řekla mi jedna žena.) Některý má své povinnosti, jiný koníčky nebo zábavy. A kolik manželů vyčítá svým ženám, že je zanedbávají kvůli dětem, kvůli domácnosti nebo kvůli náboženským přednáškám!

Tady se však jedná o dost zvláštní případ, který si zasluhuje, abychom se u něj zastavili. Kam umístit Pána v životě manželů? Někdy se opravdu stává, že manžel nebo manželka objeví náhle krásu víry, vrhne se na cestu k vrcholům mystického života a svou manželku nechává v údolí.

Ostatně, když pročítáme evangelium, nevidíme, že Kristus je samo sebou na prvním místě a je mu dávána přednost? „Když někdo přichází ke mně a neklade svého otce, svou matku, ženu, děti… až na druhé místo, nemůže být mým učedníkem.“ (Lk 14,25)

Láska k Bohu a láska k manželovi nestojí proti sobě

Takže, kdo na prvním místě: Bůh, nebo moje žena? Bůh, nebo můj manžel? Někteří z manželů otázku modifikovali a postavili části zcela do opozice: volí buď Boha - nebo volí manželský život. Další případ je řešení ve stylu: „Momentálně se věnuji manželovi a dětem. Později to vezmu zkratkou k dokonalosti a budu myslet na Boha!“

Je pravda, že Bůh má být milován na prvním místě. Ale co to znamená milovat Boha? Znamená to především plnit jeho vůli. Ovšem jaká je Boží vůle v souvislosti s manželem? Neměl by právě milovat v první řadě svou manželku, která je bližním v pravém slova smyslu, jeho „polovička“, tělo jeho těla?

Budu-li milovat svého muže, pak už tím miluji Boha, jenž žádá, abychom ho milovali. Je jen jediná láska. Boží výzva se neuskutečňuje mimo manžela, a tím spíš ne proti manželovi, nýbrž skrze manžela: každá jeho rozumná žádost je v našem životě Boží vůlí. Není možné například při mši říkat Bohu: „Miluji tě,“ ale přitom působit svému manželovi/manželce trápení. Je třeba se nejdřív smířit s ním/s ní a teprve pak přinést Bohu svou oběť!

Naslouchání Boží výzvě 

Když tvořím lásku svého manžela, dělám to, k čemu mě povolává Bůh, nechávám v sobě růst Boží lásku. Když se od svého manžela vzdaluji, vzdaluji se i od Boha.

Thákur nebyl křesťan, ale tuto skutečnost vystihuje přesně ve svém vyprávění:

Jeden muž se chtěl stát asketou. Jedné krásné noci prohlásil: „Nastala pro mě chvíle, abych opustil svůj domov a hledal Boha. Ach! Kdo mě tak dlouho udržoval v mylných iluzích?“ Bůh zašeptal: „Já,“ ale muž nechápal. „Kde jsi, ty, jenž sis se mnou tak pohrával?“ Vedle něho na lůžku pokojně ležela jeho žena s dítětem, které jí usnulo u prsu. Hlas se ozval znovu: „Bůh je tady!“ Ale muž neslyšel. Bůh přikázal: „Zastav se, bláhový, neopouštěj svůj dům!“ Muž zase neslyšel. Bůh si povzdechl: „Proč si myslí, že mě hledá, když se ode mě vzdaluje?“

Se svoleném zpracováno z knihy Denise Soneta
Miláčku, netrap mě,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Několik kapitol z této knihy najdete zde.
Redakčně upraveno.