Mailový dotaz: Poslední dobou prožívám hroznou osamělost. A to navzdory tomu, že jsem vdaná a mám děti. Nemám ve svém blízkém okolí nikoho, kdo by se mnou mohl poponést toto mé břemeno, s nímž si nevím rady. Žijeme na venkově. Opora v místní církvi žádná, moje původní rodina daleko, přátelé, kterých jsem měla celý život hodně také. Jsem buď moc mladá a nikdo mě na kamarádství nepotřebuje, nebo jsem moc stará a zatížená. Nebo mám nešťastnou povahu. Jak se to vše dá změnit? Nebo aspoň změnit moje uvažování, abych se nelitovala, neměla pocit, že stojím sama proti všem a ti mě sledují a hodnotí, co všechno dělám špatně?
Když to shrnu, můj život je: barák + zahrada + hospodářství + děti. Jsme stále zavaleni prací. Manžel, i když se snaží, je furt v práci, starost o dům a hospodářství je převážně na mně. Myslím, že jsme se vlastně ani nestihli poznat a už přišlo dítě. Narážíme na své povahy, sobectví, vznětlivost, nesmiřitelnost, /.../ Mám problémy s rodinou mého muže. Nevím si rady se sebou - nikdy jsem nebyla tak vzteklá jako teď. Když se dost nevyspím, nenajím, neodreaguji od dětí, mám černé myšlenky, touhu nežít. Život mě tak vyčerpává a nenaplňuje!
***
Únava, bezmoc, vztek na mateřské...
Milá ..., ve Vašem životě teď hraje velkou roli únava. Malé děti, které Vás ještě hodně potřebují, dům, zahrada, hospodářství, zaneprázdněný manžel, málo dobrých společných prožitků, problémy s rodiči. To je mnoho nároků na jednu ženu. A tak se ani nedivím, že se cítíte osamělá, zlostná a vznětlivá. Vztek a zloba jsou často jen maskované projevy, které zakrývají naše pocity bezmoci. Nevíme, jak dál, jak ze situace, ve které nám není dobře. Jsme už tak unavení, že ani nemáme sílu hledat nová řešení. Křičíme, zlobíme se, útočíme, abychom to od sebe odehnali.
Najděte si čas sama pro sebe...
Bylo by velmi dobré, kdybyste mohla alespoň 1x týdně dělat něco svého. Alespoň 2-3 hodiny. Co to bude, to už záleží na vás. Zacvičit si, něco tvořit pro radost, přečíst si knihu, jít sama na procházku, něco, co by Vás těšilo, při čem byste si odpočinula, nabrala dech a hlavně – získala trochu odstup od té zamotané situace, ve které se nacházíte. Lépe uvidíte, co je skutečně podstatné, co opravdu potřebujete a snáze najdete nějaké řešení. A manžel může v této době být s dětmi. Určitě to prospěje dětem i jemu.
Vypovězte a odevzdejte vše Bohu...
Je také moc důležité, abyste se před Bohem ztišila a všechnu svoji bídu a bolest mu vypověděla. Je jedno, kde to bude, ale potřebujete pro to klid a ticho. A svoji upřímnost a pravdivost. Potom zkuste Bohu poděkovat za vše dobré, co jste už v životě dostala a také ho poproste o pomoc. Aby Vás vedl, aby byl s Vámi ve všech situacích Vašeho života. Aby Vám pomáhal při rozhovorech s mužem, dětmi, rodiči a sousedy… Důvěřujte Bohu, on Vás velmi miluje a chce pro Vás to nejlepší.
Setkejte se se svým manželem...
A druhá velmi důležitá věc – zkuste se také opravdově setkat se svým manželem. Udělejte si na sebe čas, domluvte se, poproste někoho o hlídání dětí a dopřejte si alespoň dvě hodiny času jen vy dva spolu. Zkuste si upřímně a pravdivě popovídat. O tom, jak se vám oběma žije, jak se cítíte, co Vás těší (na to nezapomeňte), co Vás trápí, z čeho máte obavy, co byste chtěli jinak, co potřebujete jeden od druhého. Dobře jeden druhému naslouchejte. Berte vážně, že ten druhý to může vnímat a cítit jinak. Zkuste v klidu a společně hledat řešení pro váš společný život. Jak být víc spolu, jak se podělit o práci. Nečekejte až jednou, pak to bude lepší. Až vyrostou děti, až bude dům hotový, až bude upravená zahrada, až splatíme dluhy. Žijte TEĎ. Spolu a dobře. Problémy a konflikty jsou, ale jdou řešit. A nezapomínejte na nezbytnost nekonečného vzájemného odpouštění. Pak mezi vámi nebudou růst žádné zdi.
Internetový dotaz pro web vira.cz zodpověděla
soukromá psychoterapeutická poradna v Sušici (Plzeňský kraj).
V dotazu a odpovědi byly provedeny redakční úpravy,
které dotaz a odpověď zcela anonymizují.
