Křesťané mají žít jako občané své země, se všemi důsledky, které to má: se zodpovědností a spolupodílem. To může znamenat jak uznávání a podporu vládnoucí autority, tak ale i protesty, bojkot a odboj – jestliže to vyžaduje spravedlnost.
Co je císařovo, dávejte císaři, co je Boží, Bohu
V Bibli nenalezneme mnoho jednoznačných textů o tom, jak by se měli křesťané stavět k politické moci. Jeden z nejvýznamnějších textů k tomuto tématu nalezneme v Matoušově evangeliu:
Farizeové se uradili, jak by Ježíše chytili za slovo. Poslali k němu své učedníky zároveň s herodovci, aby mu řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a že učíš cestě k Bohu podle pravdy. Nedbáš lidských ohledů, nehledíš totiž na to, čím kdo je. Pověz nám tedy: Co myslíš, je dovoleno platit daň císaři, nebo ne?“ Ježíš prohlédl jejich zlý úmysl a odpověděl: „Co mě pokoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz, kterým se platí daň!“ Podali mu denár. Zeptal se jich: „Čí je to obraz a nápis?“ Odpověděli: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“ (Bible, evangelium Mt 22,15-21)
Nelze dávat všeobecné politické rady
Církev ve své nauce (GS) říká, že se neváže na žádný politický systém a že je nutné rozlišovat, co dělají v politice jednotlivé křesťané svým jménem jako občané vedení křesťanským smýšlením, a co dělají jménem církve. Není to alibismus, ale vyjádření toho, že dávat politické rady na všeobecné úrovni je nemožné.
Výše uvedený biblický úryvek není návod na to, jak jednat v konkrétním politickém uspořádání, není návod, kterou stranu volit a už vůbec to není návod pohrdat nebo ponižovat ty, kdo o těchto věcech smýšlí jinak, než my.
„Dát císaři, co je císařovo“ ale znamená nezavírat oči před tím, že ještě nejsme v nebi, že žijeme ve světě a v lépe či hůře uspořádané společnosti. „Dát císaři, co je císařovo“ znamená žít jako občané země, kde se nacházíme, se všemi důsledky, které to má: se zodpovědností a spolupodílem za tuto zem, která může znamenat jak placení daní a uznávání autority, tak protesty a bojkot rezistenci – jestliže to spravedlnost vyžaduje. I toto může být to, co je třeba dát císaři.
V uvedeném biblickém úryvku je ale další důležitá výzva: „Dát Bohu, co je Boží“, což je skutečnou pointou popisovaného setkání Ježíše a jeho tazatelů.
Jako je totiž na minci vyražen obraz císaře, tak je také na lidské tváři vyražen obraz Boží. To člověk, život každého z nás je to, co je Boží a co má být dáno Bohu. „Hledejte nejprve Boží království a všechno ostatní vám bude přidáno“, říká Ježíš jinde. „Bude vám přidáno všechno ostatní“ – také poznání toho, co je spravedlnost, co je třeba dělat a také odvaha správně jednat vůči autoritě dobré či zlé.
Podpora či odboj
Jestliže budeme na prvním místě usilovat o hledání Božího království a o to, abychom Bohu patřili celým svým životem – pak budeme umět také dát císaři to, co jemu v rámci spravedlnosti patří, ať už podporu, nebo odboj.
(Zpracováno podle kázání P. Radka Tichého;
redakčně upraveno, zkráceno)
