Povídka o motýlovi, 
který neuměl vzlétnout

Jedna žena si v zahradě všimla kukly, která se najednou začala pohybovat – malý motýl vevnitř se pokoušel dostat ven. Žena začala být celá nervózní, když tak sledovala jeho žalostné pokusy, a nakonec to nevydržela. Vběhla do domu, popadla nůž a opatrně pootevřela tuhou slupku kukly, aby motýl mohl ven. Objevilo se jedno křídlo a pak druhé… Bylo nádherné pozorovat, jak se ven klube motýl. Ale...

Ten zamával křídly a zkoušel letět – jenže spadl na zem. Zkusil to znova – a zase spadl. To byla dost zvláštní podívaná: motýl, který se neuměl ani odlepit od země. O nějakou dobu později ta žena povídala kamarádce, co se jí přihodilo, a ta jí poučila: „Já vím, že jsi to myslela dobře, ale když jsi do toho vstoupila, přerušila jsi proces, během kterého tomu motýlovi dorůstala křídla, aby je měl dost silná. V přírodě to tak chodí. Ten motýl měl ještě nějakou dobu trpět uvnitř kukly a chvíli s tím bojovat, protože právě při tom mu křídla dorůstají a zpevňují se.“

Psycholog vypráví zkušenost 
se svými vlastními dětmi

Vzpomínám si, jak jsem mnohokrát chtěl svým dětem pomáhat a řešit za ně jejich záležitosti. Dopracoval jsem nespočet seminárních prací, opravoval milostné dopisy a udržoval v bezpečné vzdálenosti agresívní finanční makléře. Ale moje žena mi znovu a znovu kladla na srdce: „Robe, nechej je v tom. Musejí se to naučit sami, i když se při tom trochu zapotí.“ Velice dobře chápala, jak se líhnou motýli.

Můžeme se pokoušet mít život našich dětí pod kontrolou, ale to koneckonců není úplně reálné. Hezky to vyjádřil psychiatr a autor knihy Rodičovská trápení John White: „Není možné mít pod kontrolou jinou lidskou bytost, i když ta jiná bytost je vaše vlastní dítě. K tomu nejste oprávněni. Můžete je učit a vychovávat, můžete je cvičit a trénovat, ukazovat jim správný směr, upevňovat žádoucí vzorce chování, vysvětlovat a žádat. Ale nemůžete a nesmíte je ovládat.“

Vypustit děti z hnízda
znamená vystavit je nebezpečí

Počítejte s tím, že tohle je cílová rovinka, ke které výchova dětí směřuje – vypustit je z hnízda. To je finále a smysl celého příběhu. Není to však vůbec lehké. Rodiče věnovali celý svůj dosavadní život péči o své děti, chránili je před každým nebezpečím, před tím, aby jim kdokoli ublížil, ať už fyzicky, nebo psychicky. A vypustit je z hnízda znamená je tomu všemu najednou vystavit. Vzpomínám si, jak když bylo naší Katie jedenáct, vydala se poprvé sama nakupovat do města. Šli jsme s Dianne nenápadně za ní. Málem mě chytila policie za to, jak jsem se pokoušel ji nenápadně následovat do obchodů.

Není možné, abychom své děti uchránili před chybami, omyly, zraněními. Právě projít těmito věcmi sám za sebe je totiž nutnou součástí procesu dozrávání a stávání se dospělým.