Původní a současný pohled na termín "moc"
Německé slovo pro moc – „Macht“ – pochází ze starohornoněmeckého „mugan“, to pak z indoevropského kořene „magh“. Původně to znamenalo „hníst", pak „moci“, „být schopen“. Představme si toto – kdo vykonává moc, hněte těsto, činí ho tak stejnorodým a vnucuje mu určitou formu. Modernímu termínu „moc“ vtiskl podobu sociolog Max Weber: „Moc znamená každou šanci prosadit v rámci nějakého sociálního vztahu vlastní vůli i proti odporu, nezávisle na tom, v čem tato šance spočívá.“
Dvojznačnost moci spočívá v tom,
jak je používána, nikoli v její existenci
Nositelé moci mohou být jednotlivci či skupiny. Existuje mnoho prostředků, jak moc získat, upevnit či rozšířit. Kdo vykonává moc, zpravidla druhým zasahuje do práva na svobodu. Ze své svobody jim vnucuje něco, co oni sami možná nechtějí. Je to slučitelné s jednáním, které ponechává lidem svobodu, s křesťanským obrazem o člověku, s lidskými právy? Není svoboda nejvyšším dobrem všeho Božího stvoření? Nemá tak moc přinejmenším zlý účinek?
Moc může být zneužívána ke špatným cílům či uplatňována nesprávným způsobem, a tak může více zla způsobit než odstranit. Dvojznačnost moci tedy spočívá v tom, jak je používána, nikoli v její existenci. Jen ten způsobí více dobra než zla, kdo používá moc svobodně a nesobecky, diskrétně a láskyplně.
Vykonávání moci se začalo opisovat
krásným slovem „služba“, ale...
Ježíš svým učedníků řekl: Kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je vaším otrokem“ (Mt 20, 26-27).
Tento známý výrok vedl k tomu, že se vykonávání moci začalo s oblibou opisovat krásným slovem „služba“. Nemyslí se tím, že nemají existovat žádní „první“, a tím žádná moc. Nesmíme tímto slovem moc popírat, nebo zakrývat a lakovat na růžovo její zneužívání. Stejně tak neplatí, že ten, kdo slouží, nemá žádnou hodnotu a má být považován za nic, že se má upracovat a vyčerpat, že smí být ponižován a využíván.
Spíše tu jde o to, že mocný, který slouží, má bojovat odvážně a bez ohledu na svou pověst, že má pracovat odpovědně, být tu pokorně a nesobecky pro druhé, po vzoru Ježíše se nasazovat a dávat v sázku svůj život. Kde představený neslouží, nebo slovo „služba“ jen zneužívá, ztrácí hodnověrnost a autoritu. Kdo slouží, získává vážnost, a ano – také moc. A může působit něco velkého.
