Lidská sebeúcta je velmi zranitelná
Lidská sebeúcta je velmi zranitelná zejména během dospívání. Tony Campolo mohl zblízka pozorovat, jak nám vědomí hodnoty, kterou máme v Kristu, může dodávat sebedůvěru. Tony tehdy sloužil jako poradce v táboře pro dospívající. Brzy zjistil, jak si tito mladí lidé představují dobře strávený čas: Potřebují si někoho dobírat. V tomto konkrétním případě šlo o hocha, který trpěl mozkovou obrnou. Jmenoval se Billy. Ostatní chlapci ho zesměšňovali. Pozorovali, jak se svými nekoordinovanými pohyby kráčí přes volný prostor tábora, pak se seřadili a napodobovali ho.
Nečekané svědectví postiženého...
Jednou Tony pozoroval, jak se Billy ptá na cestu. „Ku… kudy… se… jde… k dílně?“ Billy ze sebe pracně vykoktal otázku. Chlapci ho napodobovali: „Dí… dílna… jje… tatámhle…, Billy.“ Pak se rozesmáli. Tony byl rozezlen. Ještě více se ale rozhněval, když se chlapci v Billyho srubu ve čtvrtek ráno rozhodli, že zvolí jednoho ze svého středu, aby vedl modlitbu pro celou skupinu. Uvažoval o tom, jak to asi dopadne, protože hoši si zvolili Billyho. Tony tušil, že touží jen po tom, aby se Billy ocitl vepředu a oni si z něj mohli utahovat. Když se Billy štrachal k pódiu, ozývaly se posměšky. Billymu trvalo snad pět minut, než vyslovil sedm slov: „Ježíš… mě… miluje… a… já… miluji… Ježíše.“ Když skončil, bylo hrobové ticho. Tony se ohlédl a viděl, jak jsou mnozí z posluchačů zasaženi.
V čem je naše pravá hodnota?
Po Billyho krátkém svědectví nastalo probuzení. Tony Campolo nyní cestuje po celém světě. Setkává se s misionáři a kazateli, kteří mu říkají: „Vzpomínáte si na mě? Já jsem se obrátil tehdy na tom táboře.“ Tony vzpomíná: „Poradci zkoušeli všechno možné, aby v těch dětech nějak vzbudili zájem o Ježíše. Dokonce pozvali baseballové hráče, kteří začali mít lepší výsledky, jakmile se začali modlit. Bůh se ale rozhodl, že si nepoužije žádné hvězdy. Zvolil si chlapce s mozkovou obrnou, aby zlomil ducha povýšených. Náš Bůh je prostě takový.“ Billy se naučil důležitou věc. Jeho hodnota není dána tím, jak dobře umí mluvit nebo chodit. Nebyla založena na vnějším vzhledu nebo inteligenci. Jeho hodnota byla založena na jednoduché pravdě. „Ježíš mě miluje.“
Pokud správně porozumíme tomu,
kým jsme v Kristu, nabýváme sebedůvěry.
Sebeúcta se týká toho, jaké má člověk sám ze sebe pocity, jak moc se mu líbí, kým vlastně je, jak se vyrovnává se svými slabostmi a jak zachází se svými silnými stránkami. Je to biblické? Nepochybně. Pokud správně porozumíme tomu, kým jsme v Kristu, nabýváme sebedůvěry. Toto porozumění nám rovněž brání v pýše, protože si uvědomujeme, že nebeského dědictví nedosahujeme na základě svých vlastních výkonů. Toto dědictví nám vydobyl Kristus. Máme obrovskou cenu, která je dána nikoli tím, kdo jsme, ale tím, komu patříme. Naše sebeúcta tím získává správnou perspektivu.
Správná sebeúcta není namyšlenost.
Správná sebeúcta je něco jiného než namyšlenost. Má-li někdo dostatečnou sebeúctu, je spokojen s tím, kým je, a ví, že jeho hodnota je dána tím, že je stvořen k Božímu obrazu. Proto nemá potřebu dělat dojem na druhé lidi. Sebeúcta založená na vnějším vzhledu a na výkonu je modlou a vede k pýše.
