Postřehy Immaculée Ilibagizy, která přežila masakr asi 1 milionu Tutsiů,
který se odehrál ve Rwandě v roce 1994.
Kněz Bugingo mi vyprávěl, jak si huutske milice Interahamwe prorazily cestu k nim do kostela a vyvraždily mnohé tutsijské farníky. On přežil jen díky jedné starší belgické sestře, která riskovala život, když jej ukryla v dutém stropě. Vzhledem k tomu, že byl velmi respektovaným Tutsiem, vypsali za jeho hlavu odměnu. Huutska Interahamwe po něm pátrala dnem i nocí, avšak podařilo se mu ujít několik kilometrů do bezpečí, aniž by ho vrazi spatřili. I on následně zjistil, že celá jeho rodina – rodiče, sestra a neteře – zahynula při hromadném vraždění.
Jelikož zármutek otce Buginga byl tak hluboký jako ten můj, neodvážila jsem se požádat ho o radu, po které jsem tak zoufale toužila. Byl však natolik vnímavým knězem a citlivým terapeutem, že mu stačil pohled do mých očí, aby to poznal. „Jak ti můžu pomoci, mé dítě?“ zeptal se tiše a vzal mě za ruku.
„Ach otče, cítím úžasný klid, když tu s vámi sedím na zahradě, ale velmi těžce se mi teď v této zemi žije. Rwanda je teď tak ošklivá... Toužím jen po tom zůstat sedět tady na zahradě nebo ve svém pokoji a modlit se. Nechci ale odtud vyjít ven.“
„To bychom rádi všichni,“ odpověděl. „Ale nemůžeme skrývat to, co se stalo. Nezapomeň, že nejsi zdaleka tak postižená jako většina těch, kdo přežili... Bůh potřebuje tvou sílu, abys mohla pomoci ostatním. Byly doby, kdy i já sám jsem chtěl zapomenout na všechen tento smutek. Není lehké být teď ve Rwandě knězem. Lidé vidí můj kolárek a křičí: ‘Kde byl Bůh, když mi zabíjeli rodinu?! Kde byl Ježíš, když mi znásilňovali dítě?! Proč Bůh opustil Rwandu?!’“
„I já to slyšela, otče.“
„Bůh naši zemi neopustil, Immaculée.
Byl tu celou dobu a cítil bolest každé oběti.
Stále tu je ... s raněnými, se ztracenými
i s těmi, které zdrtil žal.
Ano, Rwanda je teď ošklivá,
ale Boží krása je větší a tu stále živá.
A ty ji najdeš v lásce.“
„Ale celá moje rodina je pryč!
Koho mám teď milovat?“
„Najdi někoho, komu můžeš dát svou lásku,“ povzbuzoval mě.
„Dej ji někomu, kdo nemá lásku vůbec žádnou -
– bezdomovcům, nemocným nebo sirotkům.
Hledej Boží krásu v očích malého chlapce nebo děvčátka.
Najdi dítě, jehož srdce je zničené, a přines mu radost.
A nezapomeň – každá láska začíná úsměvem.“
