Jedna východní legenda vypráví, že Bůh stvořil Adama jednou, ale Evu čtyřikrát…Na počátku Bůh stvořil Adama a nic lepšího už ho stvořit nenapadlo. Adam byl šťastný uprostřed zeleně, vody, stromů; šťastný, že byl stvořen a že se cítil svobodný. Po několika měsících však Adama přemohl smutek. Cítil se smutný, protože nic z toho, co viděl a dělal, mu nepřinášelo uspokojení.  

Bůh si všiml, že se Adam změnil a zeptal se ho:
„Adame, co tě tak znepokojuje? Chybí ti něco k úplnému štěstí?“

Adam odpověděl:
„Pane, jestli nežádám příliš, rád bych měl někoho, s kým bych mohl s radostí sdílet to, co vidím, cítím a miluji.“

Bůh jej uvedl do spánku, a když se Adam vzbudil, našel vedle sebe tu největší nádheru, jakou kdy viděl. Ani tomu nemohl uvěřit. Když Bůh se ho otázal, zda je spokojený, Adam ani nedokázal pro své ohromení odpovědět. Žádal sice společnost, ale Bůh jeho očekávání předčil. Díval se na ženu znovu a znovu.

Uběhlo šest měsíců. Adam byl opět smutný.
„Co se děje, Adame? Jsi zase nešťastný?“

Adam odpověděl, že nechce být nevděčný a žena že je okouzlující, ale že by byl raději, kdyby si ji Bůh vzal. Řekl Bohu:
„Ona je krásná, půvabná a okouzlující, ale připravila mě o svobodu. Už nemůžu jít, kam se mi zachce, neustále mi odporuje, vyžaduje, abych se po příchodu domů umyl, dlouho se připravuje, když s ní chci jít na procházku, budí mě v nevhodnou hodinu, chce lásku, když nemám chuť, a když chci já, tak nechce ona. Bezdůvodně pláče, zlobí se a je tvrdohlavá.“

„Znamená to tedy, že už se ti nelíbí,“ řekl Bůh.
„Pane, líbí se mi, ale nestojí mi za to s ní žít. Odveď si ji. Chci zpátky svou svobodu.“

Bůh si ženu odvedl a za dva měsíce byl Adam opět smutný a Bohu přiznal:
„Neber to jako nevděk, ale jde o Evu. Požádal jsem tě, aby sis ji odvedl, ale stýská se mi po ní. Jsem svobodný, ale zdá se mi, že všude slyším její hlas, vidím její úsměv, cítím její pohlazení. Myslím, že nemá cenu být svobodný, když ji nemám po boku.“ A Bůh mu Evu vrátil.

Uplynuly dva roky a Adam se potřetí rozčílil a požádal Boha, aby si Evu odvedl. A Bůh si ji odvedl. Adama však znovu zachvátilo hluboké zoufalství.

Bůh mu tedy slíbil, že mu Evu vrátí, ale požadoval:
„Adame, ukončíme tuto dětskou hru. Buď přijmeš Evu s jejími nedostatky, neboť i ona musela vydržet mnoho tvých vrtochů, nebo zůstaneš sám v ráji s opicemi a orangutány. Dobře si to rozmysli, protože když ji odvedu, už ji nikdy nevrátím!“

Adam se poškrábal na hlavě, vyžádal si čas na rozmyšlenou a odebral se do jeskyně. Přemýšlel takto:
„Žít s ní je peklo, ale zároveň prožívám příjemné okamžiky. Žít bez ní je také peklo a bez příjemných okamžiků. Je lepší žít s ní než bez ní.“  

Adam tedy zůstal s Evou. Vzniklo tak nerozlučitelné manželství.

Se svolením zpracováno podle knihy:
Další příběhy pro uzdravení duše,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Několik kapitol z této knihy naleznete zde.
Redakčně upraveno.