27. 4. 2014 o neděli Božího milosrdenství byl ve Vatikánu svatořečen papež Jan Pavel II. (* 18. května 1920 + 2. dubna 2005).
Jan Pavel II.
stručný životopis
Karol Józef Wojtyla, pozdější papež Jan Pavel II., se narodil 18. května 1920 ve Wadowicích u Krakova (Polsko). Jeho otec byl důstojník, matka v domácnosti. Karolův bratr Edmund byl o čtrnáct let starší. Jeho mladší sestra Olga zemřela jako malinká šest let předtím.
Roku 1929 mu zemřela matka, 1932 zemřel i jeho bratr, který byl lékařem a nakazil se při epidemii. 1938 se Karol Wojtyla zapsal na Filozofickou fakultu Jagellonské univerzity v Krakově. Roku 1940 začal pracovat v kamenolomu Zakrzówek. 1941 mu zemřel otec. Během jara 1942 byl přeložen do továrny Solvay.
Jan Pavel II. žil necelých 85 let, papežem byl skoro 27 let.
Zpracováno podle knihy:
Slawomir Oder, Saverio Gaeta: Proč svatý?
Odkazy k tématu:
- Jan Pavel II. - informace, citáty, myšlenky
- Jan Pavel II. - dostupná literatura
Co je to blahořečení?
Zesnulí křesťané, kteří žili svatě, mohou být církevně uctíváni, jakmile je uzavřen určitý proces uznání (proces blahořečení). Kromě svatosti života jsou předpokladem blahořečení i zvláštní důkazy milosti Boží, např. to,že Bůh na přímluvu těchto spravedlivých učinil některé zázraky. Blahořečený světec je pak nazýván "blahoslaveným". Na rozdíl od kanonizovaných světců, uctívaných v celém katolickém světě, je církevní kult blahoslavených většinou omezen, např. na diecézi, zemi, řádové společenství atd. Blahořečení bývá předstupněm kanonizace (prohlášení za svatého). Tak byla např. Anežka Česká prohlášena za blahoslavenou papažem Piem IX. roku 1874 a kanonizována v listopadu 1989 papežem Janem Pavlem II.
Co je to svatořečení?
Veřejné uctívání mučedníka nebo vynikajícího křesťana uznává římskokatolická a pravoslavná církev po podrobném zkoumání. Uctívání svatých v dřívějších dobách potvrzovala církev někdy i dodatečně bez dalšího formálního zkoumání. Papežské schvalování kultu svatých bylo kodifikováno za papeže Alexandra III. v r. 1181 a rozpracováno Řehořem IX. (1227-1241). Od r. 1555 převzala kanonizační procesy Kongregace posvátných obřadů, která od r. 1625 provádí i beatifikační procesy (blahořečení, do té doby v pravomoci sídelních biskupů). Nejnověji je problematika zpracována v církevním právu (viz Codex iuris canonici) a konstitucí Jana Pavla II. Divinus perfectionis Magister z. r. 1983. Kanonizační proces zkoumá život kandidáta (vita), ctnosti (virtuta), případně mučednictví a zázraky (martyrium a miracula). Konečné rozhodnutí záleží na papeži.
(Převzato z iencyklopedie.cz)