Ve dnech 13.–14. května 2014 se na Katolické teologické fakultě UK v Praze konalo kolokvium nazvané Jaká „krása spasí svět“?. S některými účastníky kolokvia byl následně natočen diskusní pořad o významu krásy. Pořad moderuje děkan Katolické teologické fakulty Prokop Brož. Se svými názory zde vystoupili: profesor Aldino Cazzago (Katolická Univerzita v Brescia), Adalberto Mainardi (mnich z Komunity v Bose) a docent Karel Sládek (Univerzita Karlova). Diskusní pořad byl natočen ve spolupráci s Univerzitou Karlovou a je možné ho shlédnou zde: http://www.ktf.cuni.cz/KTF-1128.html ...
Ve dnech 12. a 13. května 2014 proběhlo na KTF UK mezinárodní kolokvium s názvem Jaká „krása spasí svět“? Mezi netradičně umístěnými uvozovkami se skrývá citát z románu Idiot ruského spisovatele F. M. Dostojevskeho. Jestliže Dostojevskij napsal, že „krása spasí svět“, účastníci kolokvia se ve svých příspěvcích ptali, o jakou jde krásu, jaký druh krásy může mít tuto spásnou sílu.
Jelikož krásu lze promýšlet z mnoha různých úhlů, bylo kolokvium rozděleno do tří hlavních bloků. V prvním – „Krása, umění a literatura“ – se přednášející z řad našich vyučujících zabývali krásou v uměleckých dílech a její reflexí (smysl dívčí krásy v kontextu chudoby v díle Jaroslava Durycha – dr. Hojda; krásná hudba u Raffaela – doc. Zlatohlávek; reflexe krásy a uměleckého díla u kard. Špidlíka – doc. Sládek; krása v díle ruského spisovatele Vjačeslava Ivanova – Mgr. Netopilová).
Druhý blok – „Krása, Písmo a spiritualita“ – byl věnován duchovním východiskům krásy (estetický rozměr starozákonního kultu a etiky – dr. J. Brož; těsné spojení krásy a dobra ve spisu Jeskyně pokladů – dr. Mikulicová; krása očima dětí, kterým je zaslíbeno nebeské království – dr. Bravená).
Třetí blok – „Krása, církev a teologie“ – sledoval tu dimenzi krásy, která má schopnost pronikat a utvářet celý lidský život, a tudíž ji můžeme chápat jako svébytné teologické téma (teologická reflexe o kráse v dílech H. U. von Balthasara – dr. P. Brož; a Klause Bergera – dr. Bouma; poslední příspěvek byl věnován pojetí tzv. „krásné církve“ – společenství, které je prodchnuto společnou fascinací krásou v teologickém smyslu – v díle Jana Karafiáta – Mgr. Šolcová).
Na začátku každého z bloků vystoupil jeden ze zahraničních hostů. Anton Štrukelj z Teologické fakulty v Lublani, v letech 1997–2003 člen Mezinárodní teologické komise v Římě, vycházel v tázání z díla Benedikta XVI. a Hanse Urse von Balthlasara. Adalberto Mainardi, člen mnišské komunity v italské Bose zabývající se zejména patrologií a spiritualitou křesťanského Východu, stálý host našich konferencí, hovořil o povaze duchovní krásy. Konečně Aldino Cazzago, také patrolog a odborník na spiritualitu Východu, člen redakční rady mezinárodní teologické revue Communio, představil pojetí krásy v díle Jana Pavla II.
Na kolokviu bylo v kvalitních příspěvcích, ukazujících autorovu hlubokou znalost svého tématu, představeno mnoho různých pohledů na krásu, která spasí svět, přednášející se však shodli na tom, že základním původcem této krásy je osoba Ježíše Krista, Božího syna, který slovy prvního přednášejícího Antona Štrukejla byl nejkrásnějším z lidí a zároveň na sebe mohl vzít všechnu ošklivost světa, ve své smrti a vzkříšení ji očistit a znovu ji umožnit, aby se stala krásou.
V příspěvcích i a následných diskuzích dále zaznělo, že stojíme před velkou výzvou hledat cesty, jak lidem tu krásu – Krásu, která pozvedá jejich ducha, ukazovat. Znovu se o něco více ozřejmila důležitost spojení teologie a věd zabývajících se uměním, zároveň byla explicitně zmíněna i možnost/potřeba jít v rámci dialogu o kráse ještě dál, napříč obory různých fakult naší univerzity, neboť krása – jak stojí v pozvánce na kolokvium – míří na zcela původní a stále aktuální rys lidské bytosti a jejího světa – jinak řečeno: objevování pravé krásy, touha po krásném životě a hledání cest, jak toho dosáhnout, se pro svou univerzálnost může stát společným cílem představitelů různých oborů. Toto sjednocování různých pohledů a přístupů je kráse vlastní – jak zaznělo z úst většiny přednášejících –, jako jedna z tzv. tradičních transcendentálií (bonum, verum, unum, pulchrum) vede k těm ostatním, k dobru, k pravdě a k jednotě – k celistvému poznání. Z tohoto kolokvia bude v roce 2015 publikována kolektivní monografie.
Mgr. Marie Benáková, doktorandka KTF UK
