Deprese - Boží záměr?

Již sedm let trpím depresivní poruchou. Ve chvílích nesmírného duševního utrpení mi víra v Boha není oporou. Mám pocit, že má pro mě Bůh "zavřeno". Mám brát deprese jako Boží záměr , jako něco co mě má někam posunout? Jako způsob, abych si něco uvědomila, přehodnotila svůj život? Jestli ano, proč tolik utrpení? Proč tento způsob zrovna u mě?

Vážená tazatelko,

myslím, že je dobře, že reflektujete svou situaci a že se ptáte. I když se, možná, nedozvíte nic nového, je přece jen dobré svůj názor s druhými lidmi konfrontovat.

Deprese, jak ji stručně popisujete, je velmi obtížné onemocnění, není to něco, co by si člověk vymyslel nebo co by si vlastním přičiněním "získal". Deprese představuje opravdu duševní utrpení a často k ní "patří" pocit, že víra není oporou, nebo jak velmi výstižně popisujete, že "Bůh má pro Vás zavřeno". Tyto pocity se věřících lidí, trpících depresemi, vyskytují poměrně často. Jakkoliv ve víře právem vidíme Boha jako suveréního pána nade vším, nebylo by správné mu "autorství" deprese připisovat. Božím záměrem není deprese a utrpení člověka, Božím záměrem je spása člověka, a to i tehdy, trpí-li depresí či jinak. Samozřejmě nás napadne, proč tedy Bůh depresi neodstraní, když je všemohoucí. Odpověď na to není příliš snadná a hlavně není nemocným snadno přijatelná. Bůh nezasahuje v naprosté většině případů do dějin nějakými "silovými zásahy". Věci ve světě běží v zásadě podle přírodních a sociálních zákonitostí a tak se spojením mnoha okolností a vlivů u nás lidí "urodí" deprese, rakovina, infarkt (u posledního bývají příčiny mnohdy dost dobře poznatelné, u prvých dvou jen málokdy, nejde-li třeba o rakovinu plic u kuřáka). Přesto lidský život neběží nějak "bez Boha". On má o nás zájem, o to, abychom žili z vykoupení, byli inspirováni jeho Duchem, má zájem nakonec o vyústění našeho života u něho (v nebi) a je ochoten nám znovu a znovu odpouštět a posilovat na cestě dobra. A doprovází nás na životní cestě i v nemoci, pochybnostech, utrpení - podobně jako svého Syna Ježíše, kterého neuchránil Otec od kříže a smrti, ale svou láskou moc smrti překonal a Ježíš byl z mrtvých vzříšen.

Nakonec: deprese (nebo jiná nemoc) tu není výslovně proto, abychom pod jejich vlivem přehodnotili život, ale i nemoc může být podnětem k nějakým životním korekcím, dobrým rozhodnutím nebo člověku umožní lépe rozumět těm, kdo také v životě nesou tíži nemoci či jiné bolesti. Zkrátka: nemoc je nepřítel, proti kterému je dobré bojovat, ale plné vítězství nelze vždy vybojovat. Nemoc je také příležitostí k poznávání důležitých a potřebných témat v životě - někdy více, jindy méně.

Nakonec, dovolíte-li, zopakuji několik běžných rad pro Vaší situaci:
- víru není dobře odkládat, i když jí prožíváme slabě, máme dojem, že velmi nedostatečně;
- víra je velkou pomocí k životu, ale není automaticky působícím všelékem;
- pociťuje-li člověk v depresi víru, modlitbu, náboženská témata jako obtížné či zatěžující, neměl by se do nich násilím nutit a spíš by se měl pokusit spolehnout na to, že teď se něho modlí jiní a on bude svou víru žít plněji, až mu bude lépe;
- můžeme v rámci možností chtít sami od sebe určitou kázeň, konání dobrých věcí, ale nemáme na sobě v žádném případě páchat násilí, které překračuje naše možnosti či naši únosnost.

A k poslední Vaší otázce, velmi oprávněné :"Proč zrovna já?" jen přímou i když ne příliš útěšnou odpověď: na tuto otázku odpověď nikdy nemáme. Podaří-li se ale člověku otázku "pootočit" totiž z pozice "Proč zrovna já?" do pozice "Jak žít dobře, když tedy tuto obtíž mám?", znamená to velký krok kupředu.

Díky za Vaše řádky. Modlíme se za Vás i za všechny, kdo se na Linku víry obracejí. Napadne-li Vás něco dalšího nad těmito řádky a budete mít chuť, napište!

Kategorie otázky: Hledání smyslu života, Pochybnosti a krize víry, Osobní krize, nemoc, smrt